Je eutanazie opravdu nástrojem ďábla?

Nejsem lékař a ani právník, a tak se na problém eutanazie dívám jako člověk, občan i politik. Tou největší hodnotou demokratické společnosti je svoboda. Svobodu jednotlivce chápu především jako možnost volby. Volby mezi možnostmi řešení, mezi různými alternativami. A to ve všech ohledech a ve všech oblastech.

Mám také silnou životní zkušenost, která se týkala mé rodiny, mých rodičů. Oba mí rodiče zemřeli po dlouhé těžké nemoci, když po dlouhé měsíce bylo podle lékařské diagnózy jasné, že dříve nebo později jejich život skončí. Nikomu z teoretiků, kteří mluví o posvátnosti života bych nepřál, aby zažil, že jemu nejbližší a drazí lidé trpí. Trpí nesnesitelnými bolestmi a jsou v bezvýchodné osobní situaci a v posledních týdnech života v důsledku neléčitelného nádorového onemocnění nejsou mobilní fyzicky a vnímají každým dnem méně a méně. Kdyby bylo možné zkrátit nesmírné utrpení mých drahých o den, o týden nebo o měsíc, rád bych to udělal. Na lurdský  zázrak přece nemá smysl čekat.

Chápu, že možnost eutanazie je pouze krajní možností. Chápu také, čeho se někteří lidé bojí. Jde o to, aby případná možnost dobrovolného a lékařem asistovaného ukončení života člověka nebyla zneužita. Nechci věci vůbec zlehčovat, eventuální zákon usměrňující eutanazii musí obsahovat takový mechanismus, takové zpětné vazby, které zneužití eutanazie znemožní.

Myslím však, že otázka eutanazie nemůže být nebo spíš nemá, nesmí být věcí politickou. Jinak řečeno, nepovažuji za možné, aby v této otázce byla uplatňována ve sněmovně stranická kázeň, tedy závaznost hlasování v rámci politických klubů. O svém postoji k této otázce by měl každý poslanec rozhodnout sám za sebe.

Zajímavý je také postoj veřejnosti k eutanazii. Podle mně známého průzkumu veřejného mínění 58 procent občanů podporuje myšlenku eutanazie. A to je silná občanská podpora. U sociálně demokratických voličů je to dokonce 63 procent.