Žítkovské bohyně – a to ostatní

Léto je v plném proudu, přesněji řečeno v předčasně plném proudu, protože si letos přispíšilo, většině občanů  začnou brzy dovolené - a dětem prázdniny.  

Před pár lety jsme se s manželem  rozhodli  strávit pár dní dovolené  na úpatí Bílých Karpat, na Mikulčiném vrchu. Při jejím  zajišťování jsme  zjistili, že komfortnější ubytování  v těch místech  je  již bohužel obsazeno a vzali jsme zavděk ubytování skromnějšímu, v horské chatě Arnika.  Ale jak se říká „kdo pozdě chodí, sám sobě škodí,“ naše chyba, měli jsme si dovolenou zajišťovat dřív...  Ale i když jsme zaznamenali v ubytování jakési  nedostatky, jídlo v restauračním zařízení chaty bylo naštěstí  výborné - a  nějaké to menší nepohodlí přece k dovolené  patří.  Přes den jsme stejně hodně cestovali  a chata Arnika nám sloužila  hlavně  k přespání.

Naplánovali jsme si, že o dovolené  propátráme tento odlehlý kraj Moravských Kopanic, a na závěr našeho pobytu navštívíme folklorní festival, Kopaničářské slavnosti ve Starém Hrozenkově, který se měl konat o víkendu.  

Jeden z našich prvních výletů  byl do vesnice Žítková, dějiště známého románu Kateřiny Tučkové Žítkovské bohyně. Do této zapadlé dědinky jsme přijeli úzkou, klikatou  lesní cestou  a zastavili se před obecním úřadem.  Záhy jsme objevili i místo děje románu, chalupu poslední žítkovské bohyně a vědmy Irmy Gabrhelové. Manželé M..., kteří chalupu spravují, a kteří  z ní vytvořili jakési malé muzeum, nám povyprávěli nejen o její bývalé majitelce,  ale i o  těžkém životě tehdejších obyvatel tohoto chudého, zapadlého kraje. Uvnitř stavení nebylo dovoleno fotografovat, pořídila jsem si proto jen několik snímků exteriérových.

Naše další výlety patřily okolí, Uherskému Brodu s muzeem J. A Komenského v Panském domě, obci Lopeník, ale i bydlišti jednoho z našich poslanců J. G. ve Staré Lozy. Mají tam uprostřed obce pěkně opravený kostel s vysokánskou věží.

Jako bonbónek jsme si na závěr dovolené ponechávali návštěvu folklorního festivalu Kopaničářské slavnosti ve Starém Hrozenkově. Ale co se nestalo… Kdysi jsme  měli fenku  Bellinu  ale když  nešťastnou náhodou zahynula a odebrala " do psího nebe,"  pořídili jsme si aspoň dvě andulky. Ale i  ty potřebují péči -  a proto pokud někam jedeme, zajistíme vždycky  aby  je  někdo aspoň ob dva dny navštěvoval, nasypal jim zrní a vyměnil  čerstvou vodu. Tentokrát to měla na starosti naše dcera. Ta nám ale v pátek, den před Kopaničářskými slavnostmi volala,  že se nemůže dostat do našeho  bytu, jeden z klíčků od domovních dveří se jí zlomil. Co teď?

Manžel prohlásil, že andulky  nemohou být dva dny  bez vody, proto se prý vrátíme domů. Málem jsem se již smiřovala s tím, že ten folklorní festival budu muset oželet, ale nakonec jsme to všechno přece jen stihli. V sobotu ráno jsme odjeli  domů nakrmit ptáčky, pak jsme se odpoledne vrátili na festival.

A nelitovali jsme toho. Kopaničářské slavnosti mají v tomto kraji již  tradičně dobrý zvuk. Účinkují zde  hudební a taneční soubory  z Horňácka, Slovácka, Valašska, z Čech, ale i ze Slovenské republiky. Ve Starém Hrozenkově jsou na tuto velkou lidovou akci dobře připraveni. Mají tam nejen velké kryté hlediště, ale i přírodní amfiteátr.  A pro motorizované návštěvníky festivalu i velké parkoviště. K  folklorním slavnostem patří i pouť se všemi atrakcemi - kolotočem, vídeňským kolem, houpačkami, ale i mnoho stánků s různými lidovými výrobky, perníkovými srdci a bohatým občerstvením.  A protože i  počasí toho dne přálo, Kopaničářské slavnosti ve Starém Hrozenkově se tenkrát opravdu vydařily.