Léto je v plném proudu, přesněji řečeno v předčasně plném proudu, protože si letos přispíšilo, většině občanů začnou brzy dovolené - a dětem prázdniny.
Před pár lety jsme se s manželem rozhodli strávit pár dní dovolené na úpatí Bílých Karpat, na Mikulčiném vrchu. Při jejím zajišťování jsme zjistili, že komfortnější ubytování v těch místech je již bohužel obsazeno a vzali jsme zavděk ubytování skromnějšímu, v horské chatě Arnika. Ale jak se říká „kdo pozdě chodí, sám sobě škodí,“ naše chyba, měli jsme si dovolenou zajišťovat dřív... Ale i když jsme zaznamenali v ubytování jakési nedostatky, jídlo v restauračním zařízení chaty bylo naštěstí výborné - a nějaké to menší nepohodlí přece k dovolené patří. Přes den jsme stejně hodně cestovali a chata Arnika nám sloužila hlavně k přespání.
Naplánovali jsme si, že o dovolené propátráme tento odlehlý kraj Moravských Kopanic, a na závěr našeho pobytu navštívíme folklorní festival, Kopaničářské slavnosti ve Starém Hrozenkově, který se měl konat o víkendu.
Jeden z našich prvních výletů byl do vesnice Žítková, dějiště známého románu Kateřiny Tučkové Žítkovské bohyně. Do této zapadlé dědinky jsme přijeli úzkou, klikatou lesní cestou a zastavili se před obecním úřadem. Záhy jsme objevili i místo děje románu, chalupu poslední žítkovské bohyně a vědmy Irmy Gabrhelové. Manželé M..., kteří chalupu spravují, a kteří z ní vytvořili jakési malé muzeum, nám povyprávěli nejen o její bývalé majitelce, ale i o těžkém životě tehdejších obyvatel tohoto chudého, zapadlého kraje. Uvnitř stavení nebylo dovoleno fotografovat, pořídila jsem si proto jen několik snímků exteriérových.
Naše další výlety patřily okolí, Uherskému Brodu s muzeem J. A Komenského v Panském domě, obci Lopeník, ale i bydlišti jednoho z našich poslanců J. G. ve Staré Lozy. Mají tam uprostřed obce pěkně opravený kostel s vysokánskou věží.
Jako bonbónek jsme si na závěr dovolené ponechávali návštěvu folklorního festivalu Kopaničářské slavnosti ve Starém Hrozenkově. Ale co se nestalo… Kdysi jsme měli fenku Bellinu ale když nešťastnou náhodou zahynula a odebrala " do psího nebe," pořídili jsme si aspoň dvě andulky. Ale i ty potřebují péči - a proto pokud někam jedeme, zajistíme vždycky aby je někdo aspoň ob dva dny navštěvoval, nasypal jim zrní a vyměnil čerstvou vodu. Tentokrát to měla na starosti naše dcera. Ta nám ale v pátek, den před Kopaničářskými slavnostmi volala, že se nemůže dostat do našeho bytu, jeden z klíčků od domovních dveří se jí zlomil. Co teď?
Manžel prohlásil, že andulky nemohou být dva dny bez vody, proto se prý vrátíme domů. Málem jsem se již smiřovala s tím, že ten folklorní festival budu muset oželet, ale nakonec jsme to všechno přece jen stihli. V sobotu ráno jsme odjeli domů nakrmit ptáčky, pak jsme se odpoledne vrátili na festival.
A nelitovali jsme toho. Kopaničářské slavnosti mají v tomto kraji již tradičně dobrý zvuk. Účinkují zde hudební a taneční soubory z Horňácka, Slovácka, Valašska, z Čech, ale i ze Slovenské republiky. Ve Starém Hrozenkově jsou na tuto velkou lidovou akci dobře připraveni. Mají tam nejen velké kryté hlediště, ale i přírodní amfiteátr. A pro motorizované návštěvníky festivalu i velké parkoviště. K folklorním slavnostem patří i pouť se všemi atrakcemi - kolotočem, vídeňským kolem, houpačkami, ale i mnoho stánků s různými lidovými výrobky, perníkovými srdci a bohatým občerstvením. A protože i počasí toho dne přálo, Kopaničářské slavnosti ve Starém Hrozenkově se tenkrát opravdu vydařily.
