Vzpomínka na Paříž 1968 (1)
Manžel se sice jako projektant NC strojů, občas do zahraničí na opravu nějakého stroje dostal, ale mně to bylo odepřeno. A přitom jsem po tom toužila. Až jednou, v roce 1968, se konečně našla cestička jak mému přání vyhovět. Po několika služebních cestách na opravu importovaných mašin se mu konečně podařilo z diet našetřil nějaké groše v tvrdé měně, které by mohly stačit na krátký pobyt ve Francii. Ale mělo to háček. Vyjet se tam dalo leda na pozvání. Nakonec se vyřešilo i to. Požadovaný zvací dopis do Paříže nám byl poslán prostřednictvím jednoho francouzského technika, s kterým se setkal na strojírenské výstavě... (Podotýkám, že toho hodného člověka jsem nikdy neviděla).
Všechno klaplo, muž se tím zvacím dopisem a uspořenými valutami z diet u soudruhů prokázal a oni nám výlet do Paříže blahosklonně povolili. Je třeba ale připomenout, že to bylo v létě 1968, v době takzvaného „pražského jara,“ v době jakéhosi uvolnění poměrů v ČSR.
Jakmile jsme získali souhlas k výjezdu, bleskově jsme vše zařídili, děti odvezli na 14 dní na venkov k babičce, manžel objednal dvě jízdenky s místenkami na rychlík Praha – Paříž, a vydali jsme se spolu na vytoužený výlet do města mých snů. (Vzpomínám, že cesta rychlíkem Praha – Paříž nás tehdy každého stála 400 Kčs).
Byla polovina července roku 1968. Noční cesta rychlíkem proběhla v pohodě a my, plni radostného očekávání, jsme se brzy po ránu ocitli na hlučném pařížském nádraží. Taxíkem jsme se nechali odvézt do předem objednaného hotýlku, kde nás ve dveřích přivítal starší prošedivělý pan hoteliér - a jeho vysoká, štíhlá, anglicky hovořící manželka, hotelová recepční, nás uvedla do našeho pokoje. Pokoj byl pěkný, slunný, s balkonem a výhledem do rušné ulice.
Brzy po ránu jsme vyrazili na prohlídku města - a že si dáme napřed něco k snídani. Za výlohou jednoho obchodu s červenou markýzou mě upoutaly krásné, do zlatova usmažené koblížky, které tak aktivovaly moje chuťové buňky, že jsem si okamžitě dva z nich nechala zabalit. Ale jaké bylo moje zklamání, nechutnaly mně, ani manželovi. Namísto očekávaných sladkých koblihů s ovocnou náplní, to byly jakési smažené pirohy s náplní masovou, která byla tak slaná, že se nedala požít. Vzpomínám, že jsem z jednoho okousala jen jeho osmažený povrch a zbytek vyhodila do koše na odpadky. Ten druhý, nenakousnutý, jsem položila v pokoji na okno, tak tam vydržel až do našeho odjezdu - a pak skončil zrovna jako ten první.
Poněvadž jsme si z finančních důvodů nemohli dovolit stravovat se jinak, zaměřili jsme se na „studenou kuchyni.“ Kupovali jsme si v pekařství bagety z bílé mouky, a s nimi jsme vydrželi po celý náš desetidenní pobyt. Byly čerstvé, křupavé, ale jejich kůrka byla bohužel tak tvrdá, že nám za pár dní odřela patro v puse. K nim nám nejvíc zachutnaly jakési „rybičky oleji“ bez kůstek - byly levné a výborné. Až teprve doma jsme zjistili, že to byla tresčí játra, lahůdka, která se u nás prodávala jen v obchodech s výběrovým zbožím... Jo, jen jednou jsme si dali v restauraci teplý oběd, kuře na žampionech – za devět franků. Ten byl samozřejmě výborný.
Velmi mě překvapilo, že v Paříži byla levnější vína, než jakékoli limonády nebo ovocné džusy. No jo, Francouzi… Doufám, že je tomu tak i dnes.. Samozřejmě, že výběrová vína tam byla drahá. Nakoukla jsem také do cukrárny, ale musila jsem konstatovat, že cukrářské výrobky, dorty a zákusky, jsme měli u nás doma vzhlednější a chutnější.
Na výlet do Paříže jsme chystali dlouho, proto jsme se na něj předem připravili. Koupila jsme si podrobný bedekr a vyhledala všechny hlavní kulturní památky a zajímavosti, které bychom měli navštívit. Manžel zase prostudoval, jakým způsobem se k nim co nejpohodlněji dostat. Velmi mile nás překvapilo, že to nebylo vůbec složité… V každé větší stanici metra byla veliká tabule s barevnou mapou Paříže a s označeným místem, kde se právě nacházíme. Pak stačilo zmáčknout tlačítko kam se chceme dostat a vzápětí se rozsvítilo číslo vozu metra, do kterého máme nastoupit.. A tak jsme cestovali všude pohodlně a bez dotazů ve francouzštině, z níž jsem oba znali jen několik málo slov. (Při nejhorším bychom se tam ale mohli domluvit i němčinou, nebo angličtinou, kterou jsme jakž takž ovládali).
Pokračování
Mirka Pantlíková
Vzpomínka na brněnský majálesový průvod 1955
Na studentská léta, která jsem strávila v brněnské Vyšší škole uměleckého průmyslu, která se později až do dnešních dnů dočkala několikerého přejmenování“, se nedá zapomenout.
Mirka Pantlíková
Znáte Baťovo město Zlín?
Ve druhé polovině 30. let minulého století se firma Baťa stala světovým koncernem, který již pod vedením bratra zakladatele fy Baťa, Tomáše Bati (1876 -1932) ) J. Ant. Bati, zaměstnávala na 32 tisíc pracovníků.
Mirka Pantlíková
Moje vzpomínka na ten den...
Dne 12. dubna 2024 uplynulo 63 let ode dne, kdy vyletěl do vesmíru první člověk, sovětský pilot kosmonaut Jurij Alexejevič Gagarin. Bylo mu 27 let. Tehdy to byla veliká událost, která mžikem obletěla celý svět.
Mirka Pantlíková
Můj nešťastný pátek v UNI Hobby
Dnes je Velký pátek, jeden z největších křesťanských svátků, den utrpení Ježíš Krista. V ten den, jak praví Bible Kralická, vzal všechny hříchy na sebe a obětoval se za nás, hříšníky. To je čin v dnešní době naprosto neslýchaný...
Mirka Pantlíková
Jak jsme slavili MDŹ
V době minulé, předlistopadové, se dbalo z moci úřední, aby na každém pracovišti proběhla důstojná oslava Mezinárodního dne žen.
Další články autora |
Přes Česko přešly bouřky s krupobitím. Dálnici D1 pokrylo bahno a větve
Do Česka přišly přívalové deště, na některých místech padaly i kroupy. Hasiči hlásili desítky...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Novotný je na vyhazov z ODS. Výroky o Slováčkové překročil hranici, řekl Benda
Starosta Řeporyjí Pavel Novotný překročil hranice, které by se překračovat neměly, kritizoval v...
Aktivisté žádají konec pedagožky Univerzity Karlovy a přednášky o „genocidě v Gaze“
Karlova univerzita by měla přehodnotit zaměstnávání osob jako je doktorka Irena Kalhousová, uvádí...
Důchod daleko, ale práci nedostanou. Nezaměstnaných šedesátníků přibývá
Premium Lidé kolem šedesátky při hledání zaměstnání narážejí na zeď. Zaměstnavatelé o ně nestojí, preferují...
ANALÝZA: Smutný Den nezávislosti Izraele. Ve válce, opuštěn a rozhlodáván zevnitř
Premium Od spolupracovnice MF DNES v Izraeli „Měli bychom to oslavit. Určitě půjdu na hřbitov s kyticí květin a každému padlému dám na hrob...
Česká stopa zatčených oligarchů vede nejspíš k luxusním bytům v Praze
Premium Ukrajina by mohla poprvé usilovat o zablokování nemovitostí, které její občan vlastní v Praze. Jak...
„Podívejte, vychází Země!“ Fotografie z Apolla 8 změnila lidstvu pohled na svět
Seriál Země jako nádherné a životem překypující umělecké dílo uprostřed nicoty. Přesně tak zachytili naši...
Kočka, Rittig a další. Projekt mapuje, kdo ukrývá peníze v dubajských bytech
Mezinárodní investigativní projekt Dubai Unlocked zmapoval, jak se dubajské nemovitosti staly...
RD Čejkovice okres Hododonín
Čejkovice, okres Hodonín
4 350 000 Kč
- Počet článků 333
- Celková karma 20,68
- Průměrná čtenost 717x
mpantlikova@seznam.cz