Pořiďme si bazén…

Účelem mého zamyšlení není reklama na toto „volnočasové“ zařízení, to v žádném případě... V naší malé zemičce se to modrými oválky bazénů jen hemží, viděli jsme to nedávno na leteckém snímku v televizi. 

A televizní moderátor k tomu  dodal, že bazénů v ČR přibývá,  procentuálně  na jednoho obyvatele  jsme se prý  již dostali na třetí  místo v Evropě.  Zahradní bazény jsou  u nás v módě, rostou  jako houby po dešti.

A proč by ne? Začalo léto, sezóna  slunění, koupání, a to nejen u  moře (kdo na to má), ale i u rybníku, na koupališti, nebo  doma u vlastního  bazénu... Je příjemné si v něm po celodenní práci osvěžit tělo,  milé  je  si u něho za vlahého letního podvečera  posedět  a  pobesedovat  s přáteli...

Mít za horkých letních dnů  vlastní bazén je určitě  výhodné - ale pokud máte doma  malé děti, i trochu nebezpečné… Statistiky prázdninových  černých kronik bývají výmluvné... Děti – a voda… Stačí jen moment nepozornosti,  a neštěstí je hotové...

Každá taková publikovaná smutná událost evokuje moje vzpomínky  z dětství...  Bazén, ani  zahradní jezírko jsme tenkrát  v chalupě samozřejmě  neměli, ale  i  tak musili být rodiče opatrní,  aby se nám dětem  něco zlého  nestalo…

Pro mne  mohl být  styk s vodou  osudným již  ve  dvou letech… Uvnitř domku, na náspí (úzká, neprosklená veranda) přistavili kdysi rodiče škopek s dešťovou vodou, kterou maminka používala na praní prádla. Na dvoře jsme sice měli studnu s pumpou,  ale voda v ní nebyla vhodná na praní, mýdlo se v ní sráželo  a  hrudkovatělo… K  dřevěnému, asi přes metr vysokému škopku s vodou jsem si tehdy  přitáhla kuchyňskou stoličku, vylezla na ni  a  prstíkem začala po vodě postrkovat dřívko,  které mi připomínalo lodičku… Nevím jak se to stalo, ale najednou „žbluňk"  a ocitla jsem se ve škopku,  hlavou dolů…  Chtěla jsem volat  maminku, ale nešlo to… Jenom to  kolem mne  bublalo  a nebylo nic  slyšet… Měla jsem ale štěstí, maminka, která byla naproti v kuchyni,  to žbluňknutí naštěstí zaslechla, přiběhla  a  z vody mě vytáhla…  (Později se ve vesnici stala  podobná událost, ale ta bohužel skončila  tragicky.. . Jednalo se o dcerušku místního zahradníka).

Druhou nemilou příhodu s vodou jsem zažila později,  už asi jako pětiletá.  Kvůli tomu  nedostatku  vody na praní,  zabudoval  tatínek do země dvě metrové betonové skruže,  do  kterých  stékala voda ze střešních okapů. Z  bezpečnostních důvodů – aby do nich nespadla drůbež  nebo my, děti, je opatřil pevným dřevěným víkem. Ten rozdělil na dvě poloviny,  a ty, aby se daly otvírat,  spojil   železnými  panty…  Přitom si ale neuvědomil,  že ty panty  v neustálém styku s vodou  časem zreziví…

Kterési odpoledne, když  nebyli rodiče zrovna doma,  hrály jsme si na dvorku  s mojí o dva roky mladší sestrou  na honěnou…  Já jsem při tom pobíhání v zápalu hry skočila na  dřevěné víko  studny -  spojovací  zrezivělé  panty nárazem povolily, polovina krytu se utrhla, a  já se  i  s ní  propadla do studny… V poslední chvíli se mi podařilo  oběma rukama zachytit  asi  deseticentimetrového okraje betonové  skruže.  Dešťová  voda ve studni byla částečně vybraná, ponořená jsem byla do ní pod  kolena... Snažila jsem  se  silou mocí  dostat  ven, ale nešlo to… Betonové okraje studny byly široké  a  moje dětské ruce příliš drobné,  měla jsem problém se tam vůbec udržet… Moje vyděšená sestřička  na mě bezradně koukala, ale naštěstí  nepokusila se mě  zachraňovat, mohly jsme v té  studni skončit obě…

Ale díkybohu,  zase zasáhl  andělíček - strážníček… Můj  křik  zaslechl soused, který cosi kutil na dvoře,  přiběhl a vytáhl mě ze studny ven.  Voda tam byla  dost studená, protože  jeho  manželka  mě okamžitě převlékla do suchého a strčila do postele pod peřinu... 

Nakonec, jako bonus,  ještě  jedna skutečná  příhoda, ale spíš  tak trochu černý humor, kterou mi vyprávěli známí.  Jejich sousedé si  pořídili pěkný zahradní bazén, se kterým se chtěli pochlubit  příbuzným. Přijela se na něj podívat celá rodina,  i  s pradědečkem a prababičkou.  A jak se tak všichni  u  bazénu  vesele bavili, nevšimli si, že jejich neposedný děda  bloumá po jeho okraji... Najednou je vyrušilo „čvách“  a  "žbluňk" –  a jejich  milý pradědeček,  v kabátě - i v polobotkách  se plácal  ve vodě…

Takže  – máte-li doma bazén, zahradní jezírko, nebo nějakou jinou nebezpečně nekrytou jímku nebo studnu, dávejte  pozor - nejen na  děti a na vaše neplovoucí domácí opeřence,  ale případně i  na neposedné pradědečky…

Krásné dovolenkové léto vám přeji…