Odvolili jsme...

A tož jsme odvolili. Společně my dva - a dcera s manželem, kteří k nám přišli na návštěvu. Pravili, že volit jít nechtěli, ale po včerejší debatě lídrů politických stran na ČT24 se rozhodli, že volit půjdou. 

Nově otevřená  volební místnost, tentokrát v mateřské škole, je nedaleko od nás. Když jsme k ní  kolem půl třetí přijeli, fronta tam  byla asi  tak třicetimetrová. A to jsme si myslili, že krátce po druhé hodině tam nebude nikdo. 

Stáli jsme v jedna a půl metrových rozestupech, většinou po dvojicích - v několika případech i po trojicích – to když s voliči přicupital po čtyřech i jejich domácí mazlíček, pejsek. Nedaleko od nás, u stromu přikurtovaný bígl se šíleně nudil. Občas to dal najevo nevrlým zaštěknutím.

Konečně jsme se dostali na řadu, napřed  šel manžel,  po něm já. Po vstupu do volební  místnosti jsem si vzorně vydezinfikovala  sprejem ruce, přistoupila  ke stolům, kde mě volební komise zaevidovala, a pak jsem se odebrala za plentu. Uložila jsem  volební lístky do příslušných obálek a pak je hodila do   hlasovací urny. Zároveň s volbami se u nás pořádalo i referendum o vodárenské problematice - jestli má městu Zlín dále pokračovat ve stávajícím provozním modelu, kdy je tato infrastruktura pronajímána spol. Moravská vodárenská a.s., anebo ne.  Zaškrtla jsem  příslušné políčko a malou  šedivou obálku jsem tam hodila také.  Při odchodu z místnosti jsem vrátila  použitou propisku a vyšla ven.  Slunce pěkně svítilo a hřálo -  babí léto  jak vyšité.

Takže všechno dobře dopadlo,  odvolili jsme... Doma si uvaříme  kafíčko – a k večeři si dáme gulášek, který jsem dopoledne uvařila na počest voleb -  a zítra budeme čekat na výsledky.  Zdá se mi, že letošní účast ve volbách bude poměrně  slušná... Po třetí hodině, když jsme odcházeli z volební místnosti, se tam stále trousili další lidé a i cestou domů k jsme jich dost potkávali.  

Správně,  občanské povinnosti se mají plnit.  My, občané, si je plníme, plňte si ty svoje i vy, páni politici...