A tož jsme odvolili. Společně my dva - a dcera s manželem, kteří k nám přišli na návštěvu. Pravili, že volit jít nechtěli, ale po včerejší debatě lídrů politických stran na ČT24 se rozhodli, že volit půjdou.
Nově otevřená volební místnost, tentokrát v mateřské škole, je nedaleko od nás. Když jsme k ní kolem půl třetí přijeli, fronta tam byla asi tak třicetimetrová. A to jsme si myslili, že krátce po druhé hodině tam nebude nikdo.
Stáli jsme v jedna a půl metrových rozestupech, většinou po dvojicích - v několika případech i po trojicích – to když s voliči přicupital po čtyřech i jejich domácí mazlíček, pejsek. Nedaleko od nás, u stromu přikurtovaný bígl se šíleně nudil. Občas to dal najevo nevrlým zaštěknutím.
Konečně jsme se dostali na řadu, napřed šel manžel, po něm já. Po vstupu do volební místnosti jsem si vzorně vydezinfikovala sprejem ruce, přistoupila ke stolům, kde mě volební komise zaevidovala, a pak jsem se odebrala za plentu. Uložila jsem volební lístky do příslušných obálek a pak je hodila do hlasovací urny. Zároveň s volbami se u nás pořádalo i referendum o vodárenské problematice - jestli má městu Zlín dále pokračovat ve stávajícím provozním modelu, kdy je tato infrastruktura pronajímána spol. Moravská vodárenská a.s., anebo ne. Zaškrtla jsem příslušné políčko a malou šedivou obálku jsem tam hodila také. Při odchodu z místnosti jsem vrátila použitou propisku a vyšla ven. Slunce pěkně svítilo a hřálo - babí léto jak vyšité.
Takže všechno dobře dopadlo, odvolili jsme... Doma si uvaříme kafíčko – a k večeři si dáme gulášek, který jsem dopoledne uvařila na počest voleb - a zítra budeme čekat na výsledky. Zdá se mi, že letošní účast ve volbách bude poměrně slušná... Po třetí hodině, když jsme odcházeli z volební místnosti, se tam stále trousili další lidé a i cestou domů k jsme jich dost potkávali.
Správně, občanské povinnosti se mají plnit. My, občané, si je plníme, plňte si ty svoje i vy, páni politici...
