Premium

Získejte všechny články
jen za 49  Kč / 1. měsíc

Moje první cesta do zahraničí

Cestování do zahraničí, byť do spřátelené země jako byla NDR, byla tehdy pro obyčejného českého občana  událostí. Kdysi jsem byla jako prům. návrhářka vyslána na služební cestu do Lipska,  na Mezinárodní veletrh spotřebního zboží. 

Nejela jsem tam sama, ale cestovali jsme ve trojici, s jedním starším kolegou -technologem a s dosud mně málo  známou spolupracovnicí, která nijak neskrývala, že byla  pověřena jakýmsi dohledem nad námi. Ta soudružka byla věčně zamračená, svoji důležitost dávala patřičně najevo.

Každý z nás měl dle tehdejších  regulí povolenou sumu vyměněných východoněmeckých marek, kterou měl zapsánu v celním prohlášení. Měl tam také uvedeny všechny svoje  cennosti,  jako byl  snubní prstýnek, náušnice a podobně... Cestou tam i zpět se  kontrolovalo, zda je všechno  v pořádku – a  jestli zakoupené  zboží s tou povolenou sumou vyměněných financí souhlasí..

Do NDR jsme cestovali nočním rychlíkem ve spacím voze, kolega v pánském kupé, my dvě v dámském. Starší kolegyně na lehátku dole, já nahoře. Na hranicích v Děčíně se rychlík na nějakou dobu zdržel,   policisté  cestujícím zkontrolovali  cestovní pasy a celníci celní prohlášení. A již  tam tenkrát nastal problém. V našem voze s námi cestovali i  dva,  podle dialektu, mladí Ostraváci - oba v nápadně  rozjařeném stavu. Na žádost celníka o předložení celního prohlášení se jeden z nich vesele  zeptal: „Pane celník, chcete vidět jedno celní prohlášení, anebo obě dvě?“ „Vy máte skutečně dvě?“ na to celník. Když cestující přisvědčil, celní mu přísně pravil: „Vystupte si tedy okamžitě  z vlaku!“ Podroušený mladík   se vzpouzel, jeho kolega se ho zastával,  ale nic naplat,  nakonec museli potupně  vystoupit oba. Při odjezdu nám z peronu jen rozpačitě zamávali.

V Lipsku jsme měli  zajištěno ubytování v jedněch  vysokoškolských  kolejích, které byly v tu dobu volné.  Prohlédli jsme si město, výstavní pavilony,  navštívili jsme  obchodní dům, kde jsme si koupili nějaké suvenýry a  dárky pro rodinu. Zboží, i toho atraktivnějšího, bylo tenkrát v NDR o poznání víc než u nás, protože východoněmecké obchody byly zásobovány i  tehdejší Německou spolkovou republikou.

A jak to bylo tehdy zvykem pro našince, kterým se poštěstilo  jet na Západ, každý  si  s sebou tajně vezl i  nějaký ten dolar či marku navíc, aby si tam mohl „přilepšit“ – a koupit  si něco, co u nás nebylo k sehnání. A pak na hranicích trnul jestli se na to nepřijde.  Vzpomínám, že jsem také měla nějaké finance navíc, ale málo... Stačilo mi to koupit dcerce kousek pěkně vybarvené kárované látky na halenku, synovi hračku, manželovi  vinnou klobásu,  pro sebe béžovou kanavu na vyšívání a ruční šlehač na omáčky. (Ten se mi ale bohužel brzy pokazil).  

To, co jsem  koupila, jsem si večer na koleji pečlivě zapsala do celního prohlášení, doufajíc, že na to, co tam je  navíc,  celníci nepřijdou. Přespali jsme v kolejích a příští den odpoledne jsme se vraceli domů.  Cestovali jsme zase lůžkovým vozem tak  jako před tím, já v kupé na lehátku nahoře, moje nabručená, přísná  kolegyně na lehátku dole. Těsně před hranicí  ČSSR nás průvodčí vlaku upozornila, abychom si připravily pasy a celní prohlášení  pro celní a pasovou kontrolu.  Chtěla jsem si  vše přichystat, cestovní pas byl  v kabelce, ale ouha, celní prohlášení nikde... Hledala jsem  ho po kapsách, v cestovní tašce,  ale marně...  No, asi mi při vypisování spadlo pod stůl a já je  na kolejích  zapomněla. Hrůza... Co když  mě  němečtí policajti na hranicích vykážou z vlaku  jako předevčírem ti čeští ty dva bujaré  Ostraváky?

V našem kupé se záhy objevila  přísná uniformovaná paní  připomínající bachařku,  a já trnula hrůzou jak to dopadne. Ale považte – ona svoji pozornost nezaměřila na mne, ale na mou starší kolegyni  dole pode mnou, ale  hlavně na její objemné zavazadlo - a přikázala jí všechno  z něho vysypat.  Pak se chvíli na něčem domlouvaly,  pak něco sepisovaly, a když mělo přijít na kontrolu mého  celního  prohlášení uniformovaná paní se s  pozdravem "aufvídrzén" rozloučila a opustila kupé. To jsem si oddechla...

Tož to byla moje první cesta do zahraničí... Z pěkné  zeleno-červené kostičkované  bavlněné látky jsem dcerce tenkrát ušila halenku,  z kanavy jsem vyšila křížkovým stehem ubrousek  na stůl  - ještě  jej  někdy o svátcích používám.

Cestování  bylo i tak zajímavé, ale  tu dobu  věčného kádrování,  strachu a kontrol na hranicích  si již nikdy nepřeji.  A nepřeji ji ani vám.

 

Potisk  rybky

 

Autor: Mirka Pantlíková | sobota 15.5.2021 20:17 | karma článku: 23,65 | přečteno: 690x
  • Další články autora

Mirka Pantlíková

ČT prý nutně potřebuje peníze na svůj provoz

Včera jsem se zájmem sledovala jednání v poslanecké sněmovně, ve které se projednávala a schvalovala novela mediálního zákona, ve které bylo zahrnuto i navýšených rozhlasových a televizních koncesionářských poplatků.

13.7.2024 v 15:08 | Karma: 37,27 | Přečteno: 1272x | Politika

Mirka Pantlíková

Výlety do blízkého okolí Zlína

Asi 11 kilometrů od Zlína nad údolím Březnického potoka a v blízkosti obce Březůvky se nachází přírodní rezervace s mokřady a chráněnou flórou a fauno, Uhlisko.

29.6.2024 v 16:09 | Karma: 17,17 | Přečteno: 268x | Diskuse | Ostatní

Mirka Pantlíková

Premiéra filmu Svatá

Včera večer byla na ČT 1 uvedena premiéra filmu Svatá v hlavní roli s Jiřinou Bohdalovou. Film ve mně vyvolal rozporu plné pocity, a proto jsem se k němu rozhodla napsat tento komentář.

20.5.2024 v 10:25 | Karma: 24,74 | Přečteno: 1162x | Diskuse | Ona

Mirka Pantlíková

Vzpomínka na brněnský majálesový průvod 1955

Na studentská léta, která jsem strávila v brněnské Vyšší škole uměleckého průmyslu, která se později až do dnešních dnů dočkala několikerého přejmenování“, se nedá zapomenout.

2.5.2024 v 14:48 | Karma: 14,43 | Přečteno: 249x | Diskuse | Ona

Mirka Pantlíková

Znáte Baťovo město Zlín?

Ve druhé polovině 30. let minulého století se firma Baťa stala světovým koncernem, který již pod vedením bratra zakladatele fy Baťa, Tomáše Bati (1876 -1932) ) J. Ant. Bati, zaměstnávala na 32 tisíc pracovníků.

19.4.2024 v 19:38 | Karma: 18,49 | Přečteno: 476x | Diskuse | Ona
  • Nejčtenější

Novinky na iDNES Premium: Každý den rozdáváme bazény za 100 tisíc Kč

15. července 2024,  aktualizováno  22.7 8:34

Léto je v plném proudu, teploty pravidelně stoupají nad 30 stupňů a schladit se ve vodě je jistě...

„Nakonec na mě plivnul.“ Nizozemec loví Češky a prodává je na gangbang

18. července 2024

Premium Stovky českých žen k natáčení tvrdého porna v Nizozemsku naverboval v uplynulých letech Daniël van...

IT problémy způsobily kolaps bank i letišť. V Evropě i jinde ve světě

19. července 2024  9:25,  aktualizováno  22:33

Řadu zemí v pátek zasáhly problémy s počítačovými systémy. Letiště kvůli výpadku čelila potížím s...

Můj syn Xavier zemřel, říká Musk o transgender dceři. A chce zničit „virus woke“

24. července 2024  11:37

Miliardář Elon Musk tvrdí, že byl podveden, když dovolil svému synovi stát se transgender ženou. V...

Sto tun obilí za hodinu. Na Hané mají výjimečný kombajn, jeden z patnácti na světě

22. července 2024  14:31

Až sto tun obilí dokáže za hodinu sklidit nový kombajn CR11 firmy New Holland, který vyjel do...

Západ odhalil špionážní kampaň KLDR. Cílem jsou informace o jaderných zbraních

25. července 2024  20:33

Tajné služby Británie, Spojených států a Jižní Koreje odhalily severokorejskou kyberšpionážní...

Filip Březina: Staří bardi mají potřebu předávat svá herecká moudra, Barťák to nedělal

25. července 2024

Premium Zkraje roku běžel na obrazovkách seriál Smysl pro tumor, kde v roli onkologického pacienta Filipa...

Hazardují se životy. Jezdí na spřáhlech vlaků, riskují těžké zranění i smrt

25. července 2024

Premium Hazardují se svými životy a mohou způsobit železniční nehodu. MF DNES získala fotografie z konce...

Zmapoval Kadyrovovy zločiny a milenky. Jsem nepřítel číslo jedna, říká

25. července 2024

Premium Více než devět milionů lidí už vidělo dokumentární film, který líčí krvavou vládu čečenského vůdce...

  • Počet článků 336
  • Celková karma 23,40
  • Průměrná čtenost 720x
Povoláním výtvarnice - kreslím, fotografuji, píši, zajímám se o vše, někdy i o politiku. Zlobí mě lež, pokrytectví, nespravedlnost, nesoulad ve společnosti - i v mezilidských vztazích. Publikace mých článků a fejetonů v různých časopisech, knížka vzpomínek a příběhů, Vyprávěnky. 

mpantlikova@seznam.cz

Seznam rubrik