Letní chvála okurek

Začíná okurková sezona, ta pravá, nejen ta pomyslná -  mediální, jak se říká. Na  naší přílucké zahrádce se díky vydatnému slunci a  dešti – a občasnému zalévání,  urodily okurky – a ty je  třeba je konzumovat, zavařovat a nakládat. 

Máme v tom dostatečnou praxi, zejména manžel, kterého to baví, je to jeho koníček, a já jsem  podle něj jen jeho pomocnicí. Nevadí mi to, ráda mu  v tom směru velení přenechám. Vím, že naše bio-okurky, zavařené  v tradičním znojemském nálevu,  chutnají všem. A je to dobře, aspoň máme v zimě naší početné rodině, dětem, vnukům a pravnoučatům  co rozdávat. Mají je v oblibě  i ti naši nejmenší.

Okurky  drobné a  střední velikosti zavařujeme s manželem do malých i standardních zavařovacích  sklenic, a ty větší, přerostlejší kusy, tzv. salátovky, nakládáme do sklenic čtyřlitrových, a ukládáme je do sklepa na betonovou podlahu, aby tam v temnu pořádně vykvasily.                           

Kvašáky – ty pro mne bývaly  vítanou osvěžující pochoutkou již od dětství. Maminka je nakládala se solí, s koprem, višňovým a vinným listem do velkých hnědých  kameninových hrnců, které dávala do komory pod regál, aby tam okurky pořádně vykvasily. Já, jako dítě, jsem   tam   chodila netrpělivě nakukovat, jestli jsou již hotové.  Vykvašené  bývaly až tak po osmi dnech, dřív jsem nesměla dřevěné pérko, kterým byly v hrnci utěsněné, uvolňovat a okurky z láku vytahovat.

Láska k okurkám mi vydržela dodnes, stále si myslím, že okurka – kvašák, je to nejlepší a nejzdravější, co může náš žaludek v těchto parných, letních dnech, dostat. A navíc je lahodný, osvěžující, hodí se ke všem masitým pokrmům, a nejen k nim, ale i ke všem přílohám, bramborám i k rýži. Jak ty čerstvé, z kterých je výborný salát s octovou  zálivkou, s jogurtem  nebo s kyškou, tak i okurky zavařované nebo nakládané a kvašené – kvašáky. Nezapomínejte na ně.