Švejkování kolem sčítání je nedůstojné. Odmítnu otevřeně.

Už jsme zase u toho: švejkování. Ukažte mi prosím nějakou jinou zemi, kde občané, když s něčím nesouhlasí, vymýšlí tisíce „důvtipných“ obezliček, jen aby nemuseli nahlas a otevřeně říct NE. To je nás přeci TAK nedůstojné.

Sčítání lidu považuji za neakceptovatelný zásah do soukromí. Nehodlám dávat o sobě státu žádné informace nad rámec toho, co už o mně (bohužel) ví. Ke státu mám primární nedůvěru a odmítám mu udílet více moci, než si zdatně usurpuje sám.

INFORMACE JSOU MOC.

Důvodů, proč státu žádné osobní informace nedávat, je mnoho. Nejde ani tak o mě konkrétně, já tady na blogu na sebe vykecám mnohem víc, než je v nějakém formuláři. Ale jde o princip a o druhé, o ty, kteří jsou jiní a žijí jinak, než by se někdy někomu mohlo pozdávat.

Protože každý, kdo se moci podvolí, ji zároveň posiluje a zvyšuje její šance usurpovat někoho dalšího.

Některé základní důvody proti sčítání dobře vyjmenoval kolega Matějka, ten nejzásadnější ale formuloval Tomáš Pecina z Britských Listů: „státy obecně nejsou schopny zaručit, aby osobní údaje získané v censech nebyly využity pro jiný než zamýšlený a zákonem garantovaný účel, nehledě na to, že oprávněný zájem občanů na ochraně poskytovaných osobních údajů časový rámec existence státu a jeho demokratického zřízení nezřídka přesahuje“ - a poukazuje na tragické historické události spojené právě se zneužitím údajů, které o sobě občané neuváženě uvedli. Správně dovozuje, že to, co je DNES informace v zásadě nevinná, ZÍTRA může být informace život ohrožující.

A to není žádná hysterická paranoia – to je čistě historií stokrát ověřený fakt.

Všichni ti, kdo prohlédli nebezpečnost sdílení citlivých informací mají mou podporu. Ale ptám se – proč proboha svůj nesouhlas nevyjádřit otevřeně?

„Oklikáři“ vymysleli například:
- formuláře nepřevezmu, pokutované je neodevzdání, ne nepřevzetí
- budu tvrdit, že jsem na cestě v zahraničí, když bude potřeba, někdo mi vystaví falešné potvrzení
- otvírat dveře pošlu jen děti do 15ti let, kterým sčítací komisař nemůže formuláře „vnutit“
- formulář vyplním nesmyslnými údaji, přihlásím se k víře Jedi apod.
- vyplním ho údaji fakticky správnými, které však budou mít problém rozklíčovat (jiné fyzikální jednotky apod.)
- vyplním ho údaji zdánlivě správnými, ale takovými, které nejvíce zkreslí výsledek sčítání- do sčítacích listů budu do všech kolonek uvádět "nevím", nebo "nepamatuji si", případně "nechci uvést"
- údaje vyplním mizící propiskou

A já se ptám: Čeho se tak bojíme? Desetitisícové pokuty? Popotahování po úřadech? Nálepky „vzpurný občan“? Proč by ve svobodné zemi občan svobodně neprojevil občanskou neposlušnost?

Chápu to, deset tisíc je hodně peněz. Ale čistě principiálně odmítám státu udělovat moc nejen mě nutit vyplňovat formulář, ale i moc mě nutit švejkovat a zhůvěřilý systém obcházet.

Navíc – pokuta se zřejmě bude vztahovat jen na někoho: „Statistický úřad je proto rozhodnutý, že obecním úřadům nebude hlásit každý případ. Tolerovat nechce ty, kteří budou veřejně vyzývat k porušování zákona a nabádat veřejně ostatní, aby formuláře nevyplňovali.“

Já bych k porušování zákona s klidem veřejně nabádala, ale vrozená slušnost a úcta k právům druhých dělat si, co se jim zamane (a nikomu neubližuje), mi v tom brání. Nechť tedy ČSÚ vezme na vědomí jen to, že se sčítat odmítám a všem, kdo to udělají podobně tleskám... na seznam „nabádačů“ ať mne ale dle libosti přidá, bude mi potěšením být v tak skvělé společnosti.

Případnou pokutu vezmu jako nemilý důkaz státní zvůle, ale hřbet si kvůli ní rozhodně ohýbat nenechám. A už vůbec nehodlám panáčkovat jako zajíc na čerstvě přeoraném poli, kličkovat a šaškovat jen proto, že někdo zapískal.

Jsem svobodný občan a rozhodne-li se mne někdo mých svobod zbavovat, bude to muset udělat hezky veřejně a násilím. Nechť se vybarví v pravých barvách, za ten v zásadě drobný poplatek takové odhalení rozhodně stojí. Moc k tomu mě donutit, abych se ukázněně podvolila (byť třeba jen zdánlivě), státu prostě neuděluji. (To za mne bohužel udělali jiní, ale já ten tragický omyl nehodlám dále prohlubovat.)

Státu dám jednu statistickou informaci, o kterou si sice nezažádal, ale kterou velmi nutně potřebuje: minimálně jedna desetimilióntina jeho občanů si nepřeje, aby stát strkal čumák do věcí, do kterých mu nic není … a dost možná, že jich je o HODNĚ víc.

Eva Pallotto
Havelská 12
(správní obvod: m.č. Praha 1, Vodičkova 18)