Nemám děti, ale nejsem velezrádce - pane Jochu starejte se o svý

Kolega Roman Joch se docela drsně pustil do těch z nás, kdo se svéhlavě odmítáme rozmnožovat. Kategoricky nesouhlasím s jeho závěrem, že jsem snad velezrádce.

Deti jsou super, ale ne vsichni je mit chteji.Corbis.com

Ve svém článku "Děti, sobectví a civilizační velezrada" kolega Joch tvrdí: "člověk, který žije v páru, děti mít může, a přesto se rozhodne je nemít, dopouští se civilizační velezrady" a také dovozuje, že je nějakou mojí morální povinností vyřešit problém toho, že naše civilizace vymírá.

Ať v tom hledám jak chci, nevidím v tom nadsázku, nadhled a ani odstup a proto mne ten výrok docela vyděsil.

Pan Joch tvrdí, že jsem nejen velezrádce, ale i asociální vyžírka. Kdyby to nebyla taková podpásovka, tak bych se snad i rozesmála. Cože? Listuju svými daňovými přiznáními a nemůžu si pomoci, ale vůůůbec mi to tak nepřijde.

Jsem lehce unavená i ze všech těch argumentů, že pokud já nebudu mít děti, nebude mít panu Jochovi kdo platit důchod. Je snad můj problém, že se tenhle stát dosud nezmohl na zásadnější reformu, která by zrušila průběžný důchodový systém a nahradila ho něčím smysluplnějším?

Z čeho pan Joch dovozuje, že já mám nějakou zodpovědnost za jeho lepší příští? Trvá-li na tom, že to nadále musí fungovat tak, že generace příští platí důchody té předchozí, chtěla bych tedy požádat stát, aby byl tak laskav a na moje konto umožnil imigrovat dvěma až třem studentům medicíny z Mexika či Pákistánu, třeba. Na jejich dovzdělání nechť prosím použije prostředky vyčleněné z mých daní na školství, my to stejně nevyužijem, ale předplaceno máme.

Peníze, které jsme panu Jochovi ušetřili na tom, že jsem po státu nechtěla mateřskou a taky to, co na mých neexistujících dětech ušetřila VZP za sirupy proti kašli a očkování proti zarděnkám, tak ty ať mu pošlou, ať si pořídí nějaký slušný kapitálový spoření a je mu líp na duši.

Záměrně přeháním.

Celý náš sociálně-daňový systém je založen na tom, že někdo z nás odvádí relativně hodně (třeba já) a někdo míň (třeba Stáňa). Výhody z něj čerpáme více-méně podobné. Stáňa má děti, bezva. Ale je velkým otazníkem, jestli v konečném součtu na daních a odvodech mínus co nás stojí, bude bilančně "lepší" než já (i se zápočtem daní odváděných jejím potomstvem). Bylo by hodně trapný to takhe hodnotit a většinou to neděláme, protože to prostě není fér. Některý věci prostě nejdou převádět na prachy a tohle je přesně jedna z nich.

Někteří lidé prostě děti mají, mají je ze svobodného rozhodnutí, vidí v nich smysl života. To je krásný, přeju jim než to dobré. Jiní lidé zase děti nemají. Někdo jsme sobci, někdo má z dětí a té odpovědnosti panickou hrůzu, jiný zase vidí smysl života v něčem úplně jiném a mateřskými/otcovskými pudy nedisponuje.

Proč na sebe z jednoho či druhého tábora musíme plivat? To je hloupost, přece...

Rozhodnutí množit se či nemnožit se je jednou z nejintimnějších lidských záležitostí. Zásadně se ohrazuji proti velkolepým "morálním odsouzením" pana Jocha. Nemá nejmenší šajnu o tom, proč konkrétně já nebo Věra nebo Karel děti nechceme. A nic mu do toho není.

Starejme se prosím o svý. (A neuškodí, když se u toho budeme i trošinku respektovat.)