Něco o lásce a mých milenkách

Mým životem jich prošly spousty. 

jo, laska....Corbis.com

Některý jsou malý, jiný velký, některý tlustý a jiný hodně hubený. Mám ráda spíš ty silnější, zvlášť když jsou veselý a zajímavý. Většinou jsou krásný, ale z některejch jde i strach. Často mne, mrchy, hodně napínají a člověk netuší jak to celý dopadne. Ale to si nestěžuju, to je na tom hezký.

Vůbec mi nevadí, když jsou trochu starší než já. Dokonce takovým dávám často přednost. Prostě není nad časem prověřenou kvalitku. 

Mnohý zásadně  ovlivnily můj život. Některý byly tak chytrý, až to člověku vyrazí dech. Přinesly s sebou do mýho světa otázky a sem tam i odpovědi.

Jsou úžasný a tolerantní. Nevadí jim, když na ně na chvíli pozapomenu a věnuju se jiným. Nedělají héréčky, když se k nim po čase s pokorou vrátím. Jsou pěkně zticha a nedělají mi doma nepořádek, přesně tak, jak to mám ráda. Jsou ale i takový, který jsou poměrně ukecaný. No, těch se obvykle rychle zbavím, ukecanost nemám moc ráda.

Některý vyloženě lžou. Nevadí mi, když si vymýšlejí, to je v pohodě, to je občas zábavný, ale lhaní, to nemám moc ráda. Taky už jsem narazila na pár takových, co byly úplně blbý. Jo, bylo to drastický zklamání, speciálně pokud mi je někdo doporučil.

Nežárlí na sebe, když se mi jich v posteli náhodou sejde víc. Přitulí se k sobě zádíčkama a neječí, když některou z nich náhodou omylem skopnu z postele na zem. Občas tam takhle leží hodiny a nebo i dny a ani nedutnou.

Spím s nima, koupu se s nima (pár jsem jich nechtíc málem utopila), tahám je všude s sebou, jezdím s nima na dovolený, některý po pár dnech nesnáším, jiný mi z hlavy nevymažou ani léta.

Taky s nima snídám, obědvám a večeřím a fajn je, že jsou všechny báječně vychovaný a neužírají mi z talíře. Ale pravda je, že sem tam si některá z nich neodpustí, aby si neodnesla trochu sósu z mých špaget, to nevidím moc ráda, ale chápu, stane se. Ony za to nemůžou. 

Občas pěkně štvou mýho manžela. Ne, že by vyloženě žárlil, ale mě přijde blbý to s nima dělat po tmě a tím mu pěkně lezeme na nervy, zvlášť, když se vedle nás pokouší usnout. 

Bývaj z celýho světa. Docela často spávám s Angličankama (ty si obvykle užíváme spolu s manželem), ale když je to vážnější, dám přednost Češce. Člověk si s nima tak nějak líp rozumí. Zajímavý je, že ty český naprosto neberou mýho muže...  On je prostě nechápe.

Některý mne samozřejmě strašně rozčilujou. Jsou i takový, který prudí jen ze začátku, ale když s nima jsem dýl zjistím, že na nich něco je a pak jsme třeba přítelkyně nadoživotí. I to se stává.

Dost nerada je půjčuju kamarádům. Stává se totiž, že se jim tak zalíbí, že mi je prostě „zapomenou“ vrátit. A to nenávidím. Jsem ráda, když jsou hezky u mě doma, připravené jen pro mne, nesnáším, když mi na ně někdo hamťá svejma špinavejma pazourama.

Není nic krásnějšího, než přijít utahaná domů, kouknout do ložnice a tam, na saténovém povlečení rozvalená a nádherně rozevřená, leží Ona a čeká jen na mě.

Aktuálně spím s nějakou Maslowskou. Je to Polka a šílená ďáblice. Ta holka je buď geniální anebo blázen. A nebo obojí. Nenechá mě vyspat a i když spolu nejsme, furt na ní musím myslet. Je prostě báječná a já se už zase, počítám tak postopadesátýosmý, bláznivě zamilovala.

Knížky moje, milenky zlatý, co já bych si bez vás počala.