Lemry

Kdo nám ničí život? Kdo může za naše chmury? Za vším jsou lemry. Nebezpečné a zákeřné.

Takhle vypadaji lemry. Rozhlidnete se, nejsou nejaky kolem?-Clipart-

Měla jsem rozepsanou reakci na komentář Tomáše Sedláčka o českém školství (souhlasnou, jak jinak), ale pak mi došlo, že je zbytečné pokyvovat a podepisovat co lépe řekl už někdo jiný; je totiž potřeba kopat hlouběji a ptát se - PROČ?

Základní otázka zní, co je tady v Čechách TAK jinak než jinde ve světě? Proč když všichni víme, že to hloupé memorování je hloupé a proč když všichni tušíme, že kritické myšlení je jeden z nejcennějších pokladů, proč se furt nic neděje? Proč učitelé stále učí tak jak učí, proč studenti bez uzardění do svých penálů svinují taháky a proč učitelé dělají, že to nevidí? 

Proč prodavačky neprodávají ale podávají, proč zákazník nakupuje i v obchodech ve kterých byl dříve ošizen?

Proč matky radí svým dětem, že nejlepší cesta jak dosáhnout svého je vyhnout se konfliktu, hlavně nevyčuhovat, nestěžovat si. Proč se vzájemně peskujeme za každou jinakost? Proč proč proč?

Můžou za to lemry.

Lemra je velmi malá bakterie, těžko viditelná i elektronovým mikroskopem, která se přenáší především interpersonálně - jakýmkoli kontaktem s infikovanou osobou a to i telefonickým. K přenosu může dojít i stykem s nakaženými předměty. Nejvíce se lemrám daří na klikách úřadů a jiných veřejných prostor. Vyskytují se i na formulářích, předvolebních letáčcích politických stran a jiných bulvárních tiskovinách, na školních vysvědčeních a diplomech.

Lemry ke svému šíření s oblibou používají také televizní vysílače. Chytí se za panožky a letí na televizní či radiové vlně ze studia až do vašeho obýváku. Tam se schovají do vašich papučí a číhají, až zasunete palec, aby se do něj s gustem mohly zakousnout.

Lemry sídlí především v mozku, jejich spory však byly zjištěny i v hýžďových svalech silně nakažených jedinců.

Je zajímavé, že lemry se vyskytují pouze ve Střední Evropě, snad jsou důvody klimatické. Odletíte odsud pryč a během roku dvou máte po lemrách (jsou i výjimky, několik autoimunních bacilonosičů lemrami zapleveluje ze zámoří český internet).

Já jsem lemru chytla zřejmě na ruzyňském letišti. Chvilku můj organismus úspěšně vzdoroval; to jsem za svými zády slýchávala zúčastněné poznámky na svou hyperaktivitu a optimismus a dotazy na svého dealera kokainu; pak jsem tomu ale podlehla. Lemrám se nedá vzdorovat! Přestala jsem se smát, kůže mého obličeje dostala pověstný šedý nádech a začala jsem krafat!

Krafání je totiž průvodní jev nakažení lemrami, něco jako kašlání při chřipce. Krafnete a kráf! lemry vesele letí vašemu partnerovi přímo do obličeje. Je nakažený než se zmůže na odpověď na vaše kňourání.

Lemry inhibují akceschopnost nositele. Když máte lemry, tak prostě nemůžete vynadat prodavačce, která vám bez uzardění k salámu přihodí pár oschlých koleček. Nezmůžete se na stížnost na neprofesionalitu policisty, který z vás pod záminkou neexistujícího dopravního přestupku loudí telefonní číslo. Když jste nakažený, tak vás spolužáci snadno přesvědčí o tom, že je dobré si na špatné vyučující nestěžovat, aby si na vás nezasedli. Naopak si však vždy postěžujete nad nespravedlivým osudem těm, kteří s ním nemají nic společného. Prostě když máte lemry, tak jste jak hardový panák ve větru zmítaný.

Naštěstí jsem tuhle po ránu nachytala jednu lemří rodinku v koupelně na zrcadle. Snídali tam mojí zubní pastu (neptejte se, co dělá zubní pasta na zrcadle, kdo má lemry pochopí hned) a náramně hlasitě rokovali, jak mi znechutí cestu na úřad.
„Pojedeme tramvají! Lidi tam budou smrdět, budou se strkat a budou na sebe hnusní, žjuvejda!" výskal malý lemřák nadšeně.
„Ne, lepší bude, když jí necháme jet autem,"oponoval mu dospělý lemrouš. „Třeba bude na Letný zase kolona, to je super koukat se na ty řidiče, co jezděj v pruhu pro autobusy a předbíhaj. To je tak fantasticky frustrující! Bude frustrovaná a ani necekne!"

Posouchala jsem ten hovor schovaná za pračkou a říkám si: „To určitě! Já vám dám! Odteď budete vy lemry skákat, jak já budu pískat!"
Setřela jsem rychlým tahem zrcadlo houbičkou. Jenže lemry jsou rychlý, naskákaly mi do uší, ani písknout jsem nestačila. Zcela nepokrytě se tam chichotaly. Chtělo se mi mlátit hlavou o zeď, nebo skočit zpátky do peřin. To by se jim líbilo!

Pak jsem ale sebrala poslední síly, stáhla klíč od auta z kroužku a spolu s průkazkou na tramvaj je hodila na kuchyňský stůl. A pěkně pěšky, procházkou přes park, si to štráduju do města.

Jak ty lemry trpěly, to je humor přešel, to bylo kvílení! Jestli lemry něco nesnáší, tak je to zpěv ptáčků. Jsou alergický i na povely cvičitelek spinningu. A úplně nejhorší je pro ně smích.
Třikrát denně se zasmějete sami sobě a lemry se od vás s hrůzou utečou. To vážně nemají rády.

Pomáhá i izolace od chronických krafalů a styk těmi, kdo umí snít (je zajímavé, že těm se lemry na hony vyhýbají).

Když jsou v oslabení, tak je pak už velmi jednoduché je dorazit. Stačí k tomu trocha optimismu, zdravá asertivita a otevřenost ke všemu jinému.

Jo, a hlavně! Hlavně pozor na novinové články, na ty co píšou o krizi. Na každé mikrotečce tiskařské černi jsou tam schované asi tak tři miliony lemer! To nečíst, zrušit, smazat. (i v internetovém vydání ;-)

Krásné léto přeji a lemrám zmar!