Homofobové se bojí především sami sebe

Odkud pramení hluboká nenávist homofobů? Homofobové považují homosexuální erotiku za zvrácenou, nepřirozenou a nenormální. A co to je, normální? Zřejmě nikde nenajdete vášnivé odsudky párů preferujících misionářskou polohu od těch, kteří to raději „na koníčka". Stejně tak je velmi nepravděpodobné, že by byl ostrakizován hypotetický heterosexuální pár, který by prohlásil, že penetrační erotika je prostě nebaví, a že mají rádi spíš orální sex. Nikdo na ně nebude dštít oheň a síru za to, že provozují sex naprosto nevhodný k plození další generace daňových poplatníků.

Flickr.com by Dodonpa

Málokterá maminka se zhroutí po informaci, že její dcera miluje anální sex se svým partnerem. Žádný otec nevyhodí z domu svého syna, který se mu svěří se svou obsesivní zálibou ve vzájemné masturbaci se svou partnerkou.

Homofobům také zřídkakdy vadí lesbičky „ženského" typu. Mnohý z těch, kdo zvrací při pohledu na dva líbající se kluky, má svou domácí videotéku přeplněnou rychlými jazýčky vnadných tribádek.

Agresivní až hysterická homofobie je namířena téměř výhradně na homosexuální muže. A ač mezi homofoby zcela jistě najdeme i nějaké ženy, je téměř výhradně doménou mužů.

Jaká je jejich agenda? Proč tak úporně řeší něco, co se jich (teoreticky) vůbec netýká?

Řada vědeckých studií se tomu snažila přijít na kloub. Je potřeba zmínit, že mnoha z následujících důvodů si homofobové vůbec nemusí být vědomi. Člověku je velmi vlastní fenomén, pro který mají vědátoři krásný výraz „racionalizace" - homofob tak pro své názory a jednání najde řadu jiných, zdánlivě racionálních vysvětlení. Bude odkazovat na Bibli, na vlastní snahu napravit zpustlé morální povědomí společnosti apod.

Ponoříme-li se však do jeho podvědomí, třeba narazíme na to, že:

Homofob se cítí ohrožen „jinými" - mnozí stále žijí v přesvědčení, že pokud druhému přiznám nějaká práva, je to vždy na úkor práv mých. Například nikdo není schopen vysvětlit, jak přesně ohrožuje 800 sezdaných homosexuálních párů desetitisíce heterosexuálních manželství, přesto se stále dovídáme, že i díky homosexuálům je tradiční rodina v krizi.

Homofob se cítí bezpečně, může-li ovládat své okolí - požadavek na to, aby se ostatní lidé chovali podle nějakých přesně definovaných pravidel, je jediným - vyjádřením nejistoty a strachu z okolního světa a podvědomá touha mít vše pod kontrolou. Bezpečí takoví lidé vidí jen ve světě, který je srozumitelný a předvídatelný. Všeho, co se vymyká jejich chápání a představám, se bojí a vnímají to jako své ohrožení.

Homofob touží po potvrzení svých voleb - všichni, kteří žijí spokojeným životem výrazně jiným, než on, jej znejišťují. Ztrácí jistotu, že volba jeho životního stylu je správná. Konformní osobnosti však takové ujištění od společnosti potřebují, aby se cítili v bezpečí.

Homofob cítí homosexuální muže jako ohrožení svého statusu - U zvířat, tedy i u člověka, to funguje mezi samci jednoduše. Přísná hierarchie skupin definuje, kteří samci jsou vůdci a kteří jsou v pozici ovládaných. Tato hierarchie určuje přístup na kopulační trh. Svéhlavý samec, který o podobné zápolení nejeví zájem, celou hierarchii narušuje. Homofob zjišťuje, že homosexuál je taky „muž", neprojevuje se však jako „muž" a tak znejišťuje jeho jistotu o tom, kdo a co to vlastně „muž" je. Homofob tak homosexuály považuje za ohrožení svého mužství.

Homofob má podvědomý strach ze znásilnění mužem - V striktně heterosexuálním světě neexistuje pro heterosexuálního muže nebezpečí, že by byl znásilněn. Najdou-li se však ve skupině samci, kteří vládnou podobnou fyzickou silou jako on a zároveň jeví zájem o kopulaci s mužskými protějšky, může homofob dojít přesvědčení, že se onen zájem může vztahovat na něj a že může být vymožen i proti jeho vůli. (a nikdo mu nevysvětlí, že homosexuální muži o heterosexuály obvykle vůbec nestojí, tím méně o znásilňování kohokoliv)

Homofob má strach, že je homosexuální - nevím, jak v Čechách, ale v USA má nějakou homosexuální zkušenost něco mezi 30-70ti procenty dospělých mužů (záleží na metodice výzkumu). Většina z nich ví, že podobný exkurz do druhého světa z nich homosexuály neudělá a tak se tím neznepokojují. Homofob však může být velmi frustrován zjištěním, že jeho heterosexualita není tak jednoznačná, jak by si přál. Jakákoli myšlenka na sex s mužem mu přináší hrůzu a zároveň jistý druh vzrušení.

Známá studie University of Georgia vedená H. Adamsem & kol. zjistila, že pouhých 10 procent homofobů nijak nereaguje na homosexuální porno. Zato jsou homofobové až dvakrát častěji než jiní heterosexuální muži erektilně vzrušeni při pohledu na takové obrázky.

Iracionálním strachem z ohrožení vlastní identity a integrity lze myšlení a jednání homofobů vysvětlit a pomoci nám jejich motivace pochopit. Těžko však říci, do jaké míry je omlouvá.

Zdroje: ProQuest - Journal of Abnormal Psychology, Psychology Today, The Nation, www.bidstrup.com

Psáno pro časopis LUI