Divný Vánoce

Celý můj život zoufale selhávám v tom, prožít aspoň jedny obyčejný, normální Vánoce. Asi proto je nemám ráda. Kyselý hrozny, jak v tý bajce o lišce.

Když jsem byla malá holka, nutily mne okolnosti naší rodinné situace, rozdělené motorovou pilou rozvodu rodičů na dvě půlky, slavit Vánoce vždy dvakrát v roce. A vždycky tak nějak polovičatě. Po Vánocích u maminky jsme se vždy druhý den se sestrou nechaly zamotat do dlouhých šál a ťapkaly jsme vymrzlými a prázdnými ulicemi -užít- si Vánoce u tatínka. Pod přezdobenou borovičkou (táta má vždycky borovičku, táta má konexe) jsme si tam každá vyzvedla ručně pletený svetr s vyšitým monogramem. Stejný ručně pletený svetr, jaký dostala i ta úplně cizí holčička, co mýmu tatínkovi taky říkávala „tati“. Prostě divný.

Na Floridě to bývaly taky podivný Vánoce. Na okna jsem křídou malovávala sněhový vločky a místo smrčku zdobila cypřiš v květináči. Můj kreativní manžel napekl svou americkou variaci na téma české cukroví a koledy jsme poslouchali v plavkách u bazénu pod banánovníkem a palmami. Sehnal mi i Mrazíka na DVD. Ale pohádka byla jenom v originále a Baba Jaga rusky látořící je vážně taková nějaká divná...

Minulý rok mi Vánoce zkazila horečka a totální vyčerpání z pracovního předvánočního stresu. Když jsme přijeli k mámě na večeři, tak jsem u jídla usínala a rybí kosti si do krku zapichovala jen po paměti, v polospánku. Ani jednu pohádku jsem neviděla, a to jsem se na ně léta tak strašně těšila.

A tak jsme si letos řekli, než divný Vánoce, to raději žádný Vánoce. Vyhneme se přecpaným obchoďákům, zapomeneme na vánoční úklidové šílenství, uděláme si do termosky svařák a vezmeme psa na procházku. Půjdeme se do lesa podívat na stromeček, který kvůli nám neuřízli a až půjdem kolem řeky, třeba po nás rozpustile ploutvičkou šplouchne dovádivý kapřík, kterýho kvůli nám neklepli paličkou. Třeba to ocení.

(Mý Floridský Vánoce - za oknem 30 stupňů, palmy a aligátoři, bez sněhuláka to ale nejde :-)))