Blažková a Oleg, tajemní hybatelé pražského turismu

Několik posledních měsíců jako by z centra mizeli individuální turisté. Vím kdo za to může - Blažková a Oleg.

Prázdný Karlův most. Budoucnost?Flickr.com by MalteR

Vedu mimo jiné jednu malou kavárničku přímo v historickém centru Prahy. Bydlím o tři vchody vedle a tak se v centru pohybuji de facto neustále. Poslední dobou pozoruji, že se cosi děje. Jako by z centra mizeli individuální turisté. Mezi Václavákem a Pražským hradem sice stále pendlují velké skupinky zahraničních turistů a podle statistik Centrály cestovního ruchu se na počtu turistů přijíždějících do Prahy oproti minulému roku mnoho nezměnilo. Hlásí nárůst o 0,8 procenta.

Ale - takových těch individuálních dobrodruhů, kteří jezdili do Prahy aby ji objevovali, aby se jen tak toulali klikatými pražskými uličkami a zabloudili třeba až k naší malebné kavárničce prostě ubylo.

Vím kdo za to může. Blažková a Oleg. Málokterý turista je totiž dost hrdina na to, aby se jim postavil.

Jedna nějaká "Blažková" pracuje v samoobsluze hned za Malostranskou mosteckou věží Karlova mostu. Včera jsem jí sledovala, jak seřvala japonskou turistku - za to že si dovolila vzít si z regálu igelitovou tašku, aby si mohla odnést nákup. Blažková na Japonku (česky!) řvala "Co mi to kradeš? Dáš mi korunu padesát!" a obsah tašky vysypala. Pak igelitku pečlivě složila a obřadně uložila na původní místo. Japonka se roztřásla, očka se jí ještě více zašikmila a v koutku jsem zahlédla i slzičku. Nechápala co se děje, postávala u kasy, dav na ní zíral a ona měla strach odejít. To Blažkovou ještě více rozdurdilo a pokračovala: "To jste u vás taky tak drzý? Přeci to nebudu platit ze svýho. Kdo to kdy viděl? Doma si taky bereš věci bez dovolení?" Blažková samozřejmě nejen neumí ani slovo anglicky, ale ani neví, že ve většině civilizovaných zemí je standard nejen igelitku poskytnout zdarma, ale také nákup do ní kupujícímu uložit a hezky slušně pozdravit. A když už je služba zpoplatněna, děje se tak elegantně a prostřednictvím výrazné informační cedule, v turistickém centru nejlpe vyvedené v mnoha jazykových mutacích.

Vytáhla jsem křehkou Japonku z pracek Blažkové ven na ulici a snažila se jí vysvětlit co se stalo a proč ta baba tak jančí. Japonka to snad nakonec i pochopila. Jak ale bude na svou návštěvu Prahy vzpomínat?

To Oleg má to, jak turistům znechutit noční Prahu vykoumané zase jinak. Václavákem a Melantrichovou ulicí neprojde jediný muž, kterého by Oleg a jeho kumpáni se slovy "sex, cheap girls... beautiful" nelákali do nedalekých bordelů. Jistě, i v Paříži, Londýně a Bruselu jsou vykřičené čtvrti kde je sex veřejně nabízen, ale obvykle jsou to zapadlé uličky kdesi na nábřeží a ne hlavní turistické tepny.

Moji známí z Holandska zde v Praze byli nedávno na dva dny a cvičně si počítali, kolikrát je někdo s nabídkou osloví. Zrzek Theo se dopočetl čísla 35 a lépe oblékaný Janco dokonce čísla 42 - to protože si v sobotu kolem poledního skočil sám do nedaleké pekárny pro rohlíky.

Holansko je sice země liberální, ale i tito (z domova otřískaní) mladí holandší hoši byli místní realitou tak konsternováni, že se po ulicích prostě sami chodit báli.

Je jasné, že Blažková s Olegem v tom nejedou sami. Mají řadu kompliců. Tondu z Duplexu, který chodí od Václaváku ke Staromáku s bubnem a hlučně láká turisty do diskotéky, klidně i po dvacáté druhé večerní, Karla taxikáře s klepavou rukou, který se ne a ne trefit do čudlíku s tou správnou sazbou na taxametru, a v neposlední řadě i mnohé z nás, řadových občanů pražských.

Potkávám na ulici bezradné turisty, kterým nikdo není schopen a ochoten poradit jak se kam dostat, málokdo se na ně usměje, všichni na ně kašlou a když už někoho zajímají tak jen jako terč snadného přivýdělku.

Koho by přece zajímalo jak se zde cítí? Vždyť už sem stejně podruhé nepojedou, tak co je nám po nich - myslí si mnozí. Jen ať tady nechaj nějaké to euro a dolar, vždyť stejně vydělávají víc než my, tak co se na ně budeme dřít, že? Sloužit jim přece nebudem! A usmívání nemá Blažková v popisu práce a Olegovi je fuk všechno, ten v ČR stejně "papírově" vůbec není, tak co je mu po nás, že?

A tak je to jasné - nepřijedou sem znovu ani ti, kterým jsme pobyt v Praze tak umně znechutili, ani nikdo z jejich známých, kterým o svých originálních "zážitcích" budou jistě referovat. Místo turismu můžeme v Praze žít třeba z výroby kozích sýrů nebo velmi vlnité lepenky.

(ps: jestli máte dobré nervy a nebo se Vám právě teď chce plakat, vřele doporučuji tyto stránky na serveru Virtualtourist . Dovíte se, jaké dramatické zkušenosti si z Prahy mnozí zahraniční turisté odvezli. Místy by se i Oleg s Blažkovou nestačili divit.)