Politizace Evropské unie – jediná možnost jak pokračovat dál

V současné době se mezi státy Evropské unie oživují jednání o nové smlouvě, která by nahradila dosavadní neúspěšný pokus, který představovala ústavní smlouva. Všechno naznačuje tomu, že bude upuštěno od ideje evropské ústavy a EU dostane klasickou smlouvu, která nebude nijak evokovat symboly státu. Nová smlouva tedy nebude provokovat a bude tak možné se při její ratifikaci vyhnout tolik obývaným referendům. Všechno špatně. Strach není nejlepší rádce.  

http://home.zcu.cz/

Německý filosof Jürgen Habermas, který před časem přišel s myšlenkou „ústavního patriotismu“ a jehož vize do značné míry inspirovaly zastánce evropské ústavy, bude zklamán. Ústavodárný proces pro Evropu se nekoná, evropská identita se nevytvoří, politická integrace je na mrtvém bodě. Přesto se dá říci, že celá debata o (ne)ústavní smlouvě a nových pravidlech pro EU zastírá jiné, mnohem závažnější téma, tj. jakou Evropskou unii vlastně chceme?

Evropská integrace je bezprecedentní počin v historii lidstva. Za padesát let její existence se podařilo zčásti realizovat to, o čem na konci 18. století snil Immanuel Kant – věčný mír nastolený právem. Evropská integrace je universalistický, takřka filosofický projekt, který je postaven na depolitizaci vztahů mezi národy a jejich obyvateli. Jedině díky této depolitizaci bylo možné dosáhnout míru a omezit egoismus národů. Díky této depolitizaci je možné, aby technokratický nadnárodní orgán reguloval naše životy, aniž by stranil těm či oněm. Díky této depolitizaci je možné realizovat ekonomickou integraci podle liberálních postulátů bez interference politiky do ekonomiky. Díky této depolitizaci je Evropská unie otevřená všem, kteří splní jisté podmínky, které se nazývají kodaňská kritéria, ale které ve skutečnosti spočívají ve schopnosti kandidáta podřídit se právě této depolitizaci a zřeknout se části své suverenity.

Ale přiznejme si, že právě kvůli této invenční depolitizaci nemáme v Evropské unii demokracii a její instituce postrádají základní demokratickou legitimitu. Kvůli této depolitizaci se občané EU obracejí vůči Bruselu zády, přinejmenším s nepochopením toho, o čem celý evropský projekt je. Současná Evropská komise prohlašuje, že chce přibližovat Evropu občanům prostřednictvím konkrétních hmatatelných výsledků, jako je např. redukce cen roamingu. To je moc pěkná věc, ale problém demokratické legitimity se tím neřeší.

Čím více toho Evropská unie reguluje a ovlivňuje, tím více je její demokratický deficit závažnější a nebezpečnější. Stává se pak dokonce objektem kritiky za věci, za které nemůže, jako například liberální globalizace v očích těch Francouzů, kteří v referendu hlasovali proti ústavní smlouvě. Čím více je Evropa depolitizovaná, a tím pádem nedemokratická, tím více přispívá k nebezpečnému nárůstu radikálního nacionalismu a různých extrémních ideologií. Evropa vyhodila politiku (a nacionalismus) dveřmi, ale politika (a nacionalismus) se vrací oknem v ještě horší podobě. Slova českého prezidenta Václava Klause se pak jeví jako možná extrémní reakce na podobně extrémní evakuaci politiky a demokracie.

Jak z této pasti ven? Lékem na depolitizaci je politizace. Nastavme pravidla v EU tak, aby fungovala podle politických pravidel, například složení Komise odpovídající většině v Evropském parlamentu nebo přímá volby komisařů. Evropská unie se tímto procesem přiblíží více svým občanům a jejich přáním a zájmům a bude moci úspěšněji čelit argumentům euroskeptiků. A evropští politici se přestanou bát referend o EU.

Ne z vůle elit či díky existenci evropské ústavy, ale jedině díky demokratizaci evropských struktur může politicky vykrystalizovat skutečná evropská identita, která bude založená na společných hodnotách a kulturních dědictvích, ale která zároveň nebude popírat identity národní či lokální. A o tuto demokraticky vytvořenou identitu se může Evropa opřít při hájení svých hodnot a zájmů ve světě.

Mnozí namítají, že demokratizace a politizace institucí EU není možná kvůli jejich specifickému charakteru na pomezí federace a mezinárodní organizace a že by se takovým procesem poničily samotné principy, na kterých se proces evropské integrace utvářel a které jsem popsal výše. Na tuto námitku je jednoduchá odpověď – pokud nemá proces evropské integrace skončit, což si přeje málokdo, tak se Evropa musí o zmíněnou politizaci a demokratizaci alespoň pokusit.