Můj pes kousl naše miminko

Co teď? Zmlátit jej? Dát ho do útulku? Přivázat ke stromu v lese? Ne. Existuje jiné řešení.

Jimmy blue Nellago.Lucie Paceltová

Raf - a je to. Všichni víme o čem je řeč. Pokud se to nestalo přímo vám, jistě znáte podobné případy z okolí. Co s tím? Budu konkrétní a dám k dobru vlastní příhodu a postup.

Tak tedy vlastním desetiletou kolii Jimmyho a devítiměsíční holčičku Andělku. Charakteristika dítěte: Právě je v období, kdy všechno zkoumá, bere, tahá, okusuje. Na děti, psy a novinky vykřikuje nadšené "Jee!" Také se při každé příležitosti snaží o něco nebo někoho postavit, trénuje totiž jak divá, aby mohla začít co nejdříve sama chodit.       

Charakteristika psa: Od dvou do devíti let byl canisterapeutický profík. Chodívali jsme nejdříve k seniorům, později k postiženým dětem a na různé výchovně vzdělávací akce pro velké i malé. Roky jsem měla jistotu, že neublíží, nechával se hladit, plnil za piškot povely od desítek dětí, doprovázel vozíčkáře na procházkách, polohoval... ale co naplat, roky jsou tady. Na podzim k nám přijela návštěva s asi tříletým chlapečkem, který nebyl na psy zvyklý. Tu a tam na Jimmíka šlápl, načež psovi po dvou hodinách došla trpělivost a chňapl jej po nose. Pes dostal sprda a už byl hodný. Kluk se tak lekl, že psa uctivě obcházel obloukem. Po této zkušenosti mi bylo jasné, že Jimmy začíná mít své meze. A že až bude Andělka větší, musím být ve střehu víc než dřív.

Charakteristika vztahu dítěte k psovi: Andělka bere Jimmíka jako naprostou samozřejmost. Je součástí rodiny, byl tu od "jejího jaktěživa". Zpočátku ji příliš nezajímal. Od šesti měsíců ho začala více pozorovat a týden za týdnem jí připadal pořád lepší. Momentálně je pro ni Jimmy strašně srandovní perla rodiny. Když vejde, kýchne, lehne si nebo cokoli, začne se Andělka smát, někdy úplně slzí. Ze začátku měla tendence Jimmíkovi tahat chlupy a škubat mu je (táta poznamenal, že chce vyšlechtit plemeno skotský naháč), ale to jsme hned zkraje utli. Ne ne, ručičky hlídáme. Ohromné je pro ni pozorovat, jak Jimmík pije z misky vodu nebo baští granule, v tu chvíli skoro nedýchá, přikrčená blízko něj k zemi do jeho úrovně, aby jí nic neuniklo. No a jedna z nejparádnějších bytových zábav je házení balonku pejskovi a přetahovačka o aportek. Jimmy je zkrátka kamarád. Andělka se ho vůbec nebojí, i když jsou velmi blízko vedle sebe. Je jí takovou náhražkou bráchy.

Charakteristika vztahu psa k dítěti: Ještě dlouho po příjezdu z porodnice se Jimmík Andělkou takřka nezaobíral. Očichal si ji, občas na ni hodil starostlivé oko, olízl něžně líčko, ať vidíme, že ji bere. Byl hlavně doprovodem u kočárku a doma se blíže nestřetávali. Začal to stvořeníčko brát až v momentě, kdy reagovalo smíchem, zvuky a gesty. Navíc Jimmy je egoista a líbí se mu, když je obdivován a patří mu pozornost. Má tedy Andělku stále radši, což se snadno pozná podle toho, že jí nosí jeho hračky a aportky. Také čím je dítko fortelnější a akčnější, tím častěji chce být pes s námi při všem, co děláme.

Popis střetu těch dvou: Co čekáte, že napíšu? Byl to mžik a s jistotou nevím nic. Byli jsme všichni tři vedle sebe v pokoji. Dávala jsem cosi na stůl a najednou slyším za sebou pláč. Otočila jsem se a Andělce tekla od obočí trocha krve. Jimmík už měl hlavu dost od ní, tak jsem si ani nebyla jistá, zda to byl on, jestli si dítě neublížilo třeba hračkou. Křikla jsem na psa "Fuj!, Nesmíš!" a šla honem malou ošetřit. Nic vážného, malý mělký šrám. Ale opravdu to byla stopa po zubu.

Co myslíte, že jsem udělala?: V tu chvíli už nic moc. Déle po události už si psi špatně a spíš vůbec nespojují, za co jsou trestáni. Ještěže jsem ho předtím aspoň výchovně okřikla. Vzala jsem plačící miminko a přičapla s ním k Jimmíkovi. Ukázala jsem mu, kde má bolístku a klidným starostlivým hlasem vysvětlila, že Andělku něco bolí. A že musí být na ni hodný. Takže jen čichnutí ke krvi a pláč malé, žádné výčitky. To je tak to jediné, co mi přišlo, že by mohl náš čtyřnohý kamarád jakýmsi způsobem chápat a nechala jsem ho být. Jistě se taky vzpamatovával z toho co se stalo a možná jej ještě bolelo místo, kde ho malá Čertýna nepochybně zatahala. Vyskytovala se v krizové chvíli spíše vzadu, takže asi citlivé slabiny nebo břicho. Bezdůvodně by po ní pes nevyjel, možná je starý, ale určitě ne blbý. Prostě jí dal výchovnou lekci po psím, zub za škub.

Další opatření vůči psovi: Koho snad napadlo, že vyhledám nějakého drsnějšího veterináře, aby "kousavého" psa uspal, ten je s prominutím bezcitný primitiv. K tomuto opatření se přistupuje pouze v případě vážné bolestivé nemoci psa, která mění jeho chování. Jimmy moc dobře ví, jak se chovat k dětem. Pouze není zvyklý na fakt, že jedno stále drzejší mládě bydlí trvale s námi. Budu ho tedy vést k tomu, aby nás pořád nehlídal jako stádo. Nechci, aby to bral jako vyhazov, ale velmi slušně a s následnou pochvalou jej budu posílat do jiné místnosti, než kde je malá, kdykoli nebudu mít 100% čas se jim oběma věnovat. Je to bytost, za jejíž život nesu zodpovědnost. Můj skvělý parťák. Zaslouží si pěkný důchod až do posledního dne a také mu ho zajistím!

Další opatření vůči dítěti: Ještě víc než dosud ji budu hlídat, aby psovi nechtěně neublížila. I v necelém roce už děti chápou význam slova NE, tak jí je budu připomínat, kdykoli se bude snažit opřít o Jimmíka a postavit ze sedu nebo když jej bude škubat za srst. Pejsci se pouze hladí, to znamená, že maličkou dlaň rozevřu, svůj prst v ní raději nechám, aby se nemohla zase semknout do pinzetového úchopu, a teprve potom společně pěkně pomalu Jimmíka pohladíme. Jestli to Andělka nebude dodržovat, Jimmy ji možná ještě rafne. Nebo se jí začne trvale vyhýbat a ztráta kamaráda by pro ni byl velký trest. Mimochodem, znalost chování ke zvířatům s jí bude hodit. Copak pejsci - ti jsou ještě tolerantní. Ale v srpnu plánujeme návštěvu u známých, kteří chovají 10 koček! Příští rok bych ji ráda sblížila s koňmi, později s dravečky...

Závěrečná rada: Milí čtenáři. Pokud se chystáte pořizovat si psa, spočítejte si nejprve na prstech váš věk plus asi 13. Není náhodou pravděpodobné, že během této dlouhé doby založíte rodinu? Pokud ano, veďte psa už od mala k dobrému vztahu k dětem. A zvykejte jej, že je sice milovaný, ale nikoli jediný ve vesmíru, bude se to hodit. Pokud totiž za pár let vrátíte psa chovateli s tím, že se vám narodilo miminko a máte strach, aby se něco nestalo, usvědčíte sami sebe z neschopnosti dedukce a plánování. Může se také stát, že pes prostě nebude typ vhodný k dětem nebo se vám narodí alergik, ale i tato varianta je předvídatelná a určitě jste se pro tento případ dohodli s rodiči nebo přáteli, že by se psa ujali, viďte? Jsme přece zodpovědní zralí lidé, že?