My, přiznám se, jsme "zoofilové".Tedy alespoň, co se jídla týče. Zbytka masa ne nevyhazují, ale zamrazují pro Olouška, pravým jménem Olivera. Nalezence to z útulku, kterého má jedna naše kamarádka.

A na pečivo máme, protože bydlíme blízko Vltavy, kachny. Ty jsou, zvláště pak v zimě velmi vděčné. A rohlíky kachnám nejdou skoro vůbec. Jsou po usušení uloženy na další várku hrníčkových knedlíků.

Jo a pokud se k show přidají i racci, je veselo. Tedy rackové, samozřejmě.

Zvláštní, jak se umíme chytnout maličkosti a celý národ bude mravokárně zvedat obočí, protože byl vyhozen rohlík. Šli jste vůbec někdy na sídlišti kolem popelnic? Nevěřím, že nikdo nevyhazuje jídlo. Ač se o to (jsem tak vychovaná) hodně snažím, taky se mi to ne vždycky podaří. Je nás plný dům ne vždycky stihnu všechno uhlídat.

Nevím, co si myslím o všech těch moralistech, kterých jsou plné diskuse a kteří by "NIKDY NEVYHODILI ROHLIK" (ty tedy fakt nevyhazuji, strouhanka je potřeba a mají je rády slepičky sousedů, ale berme rohlík jako symbol). Jsou tak dokonalí? Stylizují se? Jsou ve všech věcech spotřeby tak dokonalí? Nikdy nejedou autem i když by mohli dojít pěšky? Nemají koníčky? Píšou po papírech zásadně z obou stran? Perou, až když je pračka plná a když je prádla méně tak v ruce? To všechno je přece podle stejného principu.

x

Za sebe - mít ve 23 letech šest dětí, nemám žádný problém, protože už bych nejspíš byla někde na uzavřeném oddělení psychiatrické léčebny a ani bych k tomu nemusela mít tu obrovskou kýlu. A mít "kamarádku", která bude v médiích řešit moje rohlíky a moje chyby a můj nevděk, tak bych si asi rovnou hodila mašli. A to pro tuto chvíli zcela pomíjím (neprominutelný) způsob, jak paní V. R. naložila se svou profesionální etikou.

Takže vyhodili staré rohlíky? To dělám taky. 

Dostali pomoc? Nikdy jsem pomoc nedostala (respektive ji sama zaplatila), a přesto jim nezávidím. Situace, ve které jsou, je dost záhul a pomoc potřebují.

Je mi jedno kdo, co a jak řekl. Ale vím, že jsem se jednou zkusil podívat na jednu epizodu z toho seriálu o nich, ale vydržel jsem to jen asi osm minut. Dál to nešlo, praštil bych do obrazovky. Tolik arogance, místo vděčnosti, neustálé fňukání a natahování rukou - dejte víc a víc, ne na to se nedalo koukat. A to jsem se tady někde dočetl, že matka tý mladý měla dát nějaké té pečovatelce facku. Hnus!!!

Od paní V.R. to bylo nejen neprofesionální,ale taky pěkný podraz. Ať v té rodině zažila cokoliv a vztahy byly jakékoliv, tohle se nedělá. Musela si dobře spočítat, co to vyvolá v lidech.

Počítám, že do týdne-dvou tu máme rozhovor se Sašou a praní špinavého prádla

v přímém přenosu.

kauza kiňová

Oficiální vyjádření Ministerstva práce a sociálních věcí k paterčatům a jejich patronce

http://tn.nova.cz/clanek/oficialni-vyjadreni-ministerstva-prace-a-socialnich-veci-k-patercatum-a-jejich-patronce.html

Ano, jde tu o dvě věci. Jednou je etika opatrovníka a to, že by neměl o věci mluvit (proč ale neměl?). Druhou je přístup Romů k podpoře ze strany státu.

Matce paterčat se od státu dostalo všemožné podpory a publicity. Přesto si neustále stěžovala. Když dostala nabídku od podnikatele na zajištění vybavení bytu, namísto poděkování a pokory si diktovala, co ještě chce.

No a najednou se na opatrovnici snáší kritika ze všech stran že porušila etický kodex a mezi prvními se jako vždy ozvala romea.cz. Možná asi porušila a zřejmě to není správné. Na druhou stranu je dobré vědět "z první ruky" jak s pomocí od státu zacházejí "potřební"

Apropo, proč romea.cz nějak účinně matce paterčat nepomáhá, neorganizuje sbírku, neučí ji "hospodařit" a šetřit?  Inu, princip natažené ruky směrem ke státu je odzkoušen a funguje, že?

Podívejte se, kolik je v ČR bezdomovců a jak je možné, že mezi nimi není žádný Rom?

Prapůvod problémů je v tom, že stát by se zase mohl strhat. Kdysi jsem četla názory rodičů, kteří měli čtyřčata a stát jim nedal nic...Takže: je tu jen natažená ruka, která ovšem někdy a něčím skončí...nechci sýčkovat, ale táta vezme roha a těch 6 děti bude na bedrech státu....

Vyloučeno, že by stát čtyřčatům nic nedal. V ulici máme trojčata a znám paní ze sociálky, co všechno pro ně zařizovali. Nebyly to drby z doslechu, ale fakta.

Co je rozvarena brambora vim, ale co je rozpeceny rohlik? Je nedopeceny nebo prepeceny?

tak to vás lituju

Nevím, zda jsem úplně pochopil vyznění Vašeho článku - na jedné straně píšete o etickém kodexu, ale hned vzápětí víceméně schvalujete, že ho paní Rulíková porušila? 

Na mě celý ten rozhovor působil dojmem, že paní Rulíková je žena, která by nejspíš potřebovala sama nějakou odbornou pomoc- psychoterapeutickou. V rodině paní Kiňové se dle toho, jak to sama líčila, chovala naprosto nepřijatelně mentorsky - jako taková typická nenáviděná tchýně. 

A následně si léčí svou další frustraci tím, že všechno vyklopí médiím. Sorry, to neberu.

Stran jídla uvedu takovou zajímavou perličku: svého času na serveru rodina.cz se jedna maminka chlubila, jaké udělala doma (v bytě) dětem skvělé „pískoviště“ - koupila takové to modré plastové, ale protože si nechtěla doma svinit pískem, koupila asi půl metráku rýže a nasypala ji dětem do pískoviště na hraní. V podstatě všechny maminky jí tam tehdy blahopřály k tomu, jaký je to skvělý nápad. Když jsem se jako myslím jediný nad tímto způsobem nakládání s potravinami pozastavil, nesetkal jsem se s pochopením... 

Ano, nevídím případ černobíle. Proto takto i píši: Zápor, i klad, vnímám obojí a tak to v životě chodí často, že nelze udělat jasný a rychlý závěr.

... A s tou rýží je to vážně síla!