Ohledně paní Vítkové a rozpékaných rohlíků

Zase se nám médii přelila vlna emocí na téma paterčata, pomoc v nouzi a rasismus. Ale víte co? Mně spíš vedla k zamyšlení samotná paní Vítková - Rulíková a také její mnohými vysmívané rozpékané rohlíky. Budu relativně stručná, ale musím s tím ven - i mně téma šláplo na několik kuřích ok.

Hned ze startu si řekněme rovnou, že všichni, kdož se vyskytují profesionálně nebo jako dobrovolníci v sociálních službách, jsou už na začátku obeznámeni s kodexem etiky a mlčenlivosti a měli by jej dodržovat. Nejsou žádné výjimky, ani v případě, že klient čerpá z dotací a darů apod., jak často čítám v komentářích. Pár let se kodex týkal i mně, tak o tom něco vím, sypali jej do nás vrchem spodem, neb je důležitý. Dodržuji jej tedy dodnes, ačkoli o různých příbězích s klienty zde píši - považuji za důležité přiblížit ostatním jejich zvláštní  svět, byť anonymně nebo se změněnými jmény. Výjimku jsem udělala jen u povídky pro Matěje (Ten, kdo vešel do kamene). Ale psala jsem jen proto, že jde o mediálně známý případ a měla jsem souhlas rodičů, se kterými jsem po dobu mé asistence navázala řekněme bližší vztah (to se zkrátka stává, když o druhé pečujete, není to pásová výroba). Navíc nešlo o žádný skandální text, ač i tak by bylo možné kauzu podat, protože doživotní zmrzačení dítěte v nemocnici skandál zkrátka je. Vracím se tedy k paní Vítkové: Jestliže porušila mlčenlivost, udělala to při plném vědomí, co z toho pro ni bude následně plynout a zřejmě jí to i přesto stálo za to. Pozoruji-li její dosavadní činnost, jde jistě o vzdělanou a silnou ženu. Ani mne nenapadne ji urážet či zesměšňovat. Také jsem dlouhodobě pracovala s Romy, proto jevy, které popisuje, že ji rozčilovaly, nepovažuji za projev rasismu. Ne, jde skutečně o věcný a trefný popis jiné mentality, nic víc. Pokud paní Vítková přišla při práci s rodinou paterčat o iluze, měla by to brát jako dar. Až se vzpamatuje z prožitého, bude ještě lepším člověkem - člověkem s velkou praxí v oboru a bez iluzí. Ty sociální systém potřebuje nejvíc.

A nyní k těm slavným rozpékaným rohlíkům: Stydím se za všechny lidi, kterým přišlo nesmírně srandovní, zabývat se vyhazováním den starého jídla a ne už zrovna krupavým pečivem! Lidé, kteří si neváží darů země, jsou v mých očích svým způsobem duševně omezení. A je jedno jaké mají vzdělání, vím, že se plýtvání jídlem týká i mnoha lidí s tituly. Prosím vás, tady nejde o to, jestli na to vyhazování máte peníze nebo ne!!! Každé zrno a každá zelenina či plod rostly celé týdny, je to zázrak přírody! O mase, vejcích a mléčných výrobcích to platí dvojnásob, jejich opravdová cena je velmi vysoká. Ať mám prázdné kapsy nebo jsem v balíku, jídlo by měl každý nakupovat a spotřebovávat s rozvahou! A ne se ještě těm slušným z nás posmívat!