Fuj! Zeleninu nejím! Hlavně ne syrovou!

Přesně tohle mi včera řekl jinak milý chlapec, se kterým jsem se bavila na hřišti. Měl sedm, už sedm let! A upřímně se divil, že půjdu péct kuře se zeleninou a s olivami. Když zjistil, že doma chroupeme běžně nejen zeleninu vařenou, nýbrž i syrovou, tvářil se udiveně. Nu, já následně také - nechápala jsem, jak se mu povedlo ve zdraví dožít tak vysokého věku. Mno, ale ono to s tím jeho zdravím asi nebude žádná sláva...

Zkrátka to nechápu. Vy ano? Dobrá třetina pořadů v TV i na internetu se věnuje vaření a zdravé životosprávě. U poloviny občanů tvoří téma jídlo velkou část výplně mozku, času i konverzace. Už v leporelech pro batolata je znázorněno, co je dobré papat a maminky těchto prcků projíždějí stránky s recepty a dumají až nekonečně nad otázkou, co je pro jejich dítě nejlepší do bříška teď a co mu předloží až za pár měsíců či let. Tatíci už také stále častěji drží aspoň tu a tam vařečku... A přece je i ve dvacátém století uprostřed vzdělané Evropy zcela běžná věta z úst dětí i dospělých: "Zeleninu nejím, hlavně ne syrovou!" Neumím si představit, co potom ti lidé jedí, když přece mezi obecně nejoblíbenější dobroty patří různé pečínky s kyselým zelím, svíčková (nebo falešná svíčková či králík - jde mi o tu omáčku  s mrkví, petrželí, celerem a citronovou šťávou + s brusinkami), tousty a česnekem pajcované topinky, obojí se zeleninou. Receptů umím sice touto dobou kolem 400, ale pominu-li širokou sekci cukroví, málokteré jídlo je v naší kuchyni zcela prosté bejlí. A to se držím potravinářského členění a nepočítám do zeleniny brambory a rýži. Omlouvám pouze lidi, které k tomuto konání proti přírodě nutí nějaké zdravotní potíže. U ostatních to považuji za krátkozrakou pohodlnost a blbost.

Ano, jídla tučná, éčková a sladká jsou lákavá. Ta tučná a sladká jíme také, nejsme rozhodně žádní asketi. Ale zeleninu a ovoce nosíme v nákupní tašce pokaždé, protože jednoduše neexistují žádná proti, jedině pro. Dokonce od dob, kdy máme dítě, se snažím rostlinný podíl pomalu, ale jistě zvyšovat. Jde to, jen mít trpělivost v učení - se znalostí chutné úpravy hlávky zelí, kapusty nebo zrníček cizrny se nikdo nerodí. Když nesedne první nalezený recept, zkusím jiný. A receptář se rozrůstá. Kdo má zájem, s tím se podělím o tři moje zlepšováky, abych nemusela denně při věčném nedostatku času řešit ono věčné: Co mám dnes uvařit?

1) Nakreslila jsem si to. Na spíži mi visí papír formátu A2. Od shora dolů je na tabulce fixami vymalovaná zelenina, ovoce, luštěniny a některé obiloviny, zleva doprava měsíce v roce. Ve vzniklých chlívečcích si dělám černou čárky tepelně zpracovaného, zeleně značím syrové. Propisky bydlí hned vedle, kdo se s nimi má pořád hledat! Jednoduché jak facka, chápe to a občas záznamově přispěje i dvouleté dítě. Mrknutím oka vidím, že tento měsíc jsme ještě neměli kedluben a ředkvičky a nevařila jsem ani nic z květáku, zelených fazolek a čočky. Tak mi hned naskočí v mysli úzká oblast receptů, ve kterých hledat. Přes týden třeba jednodušší jídla nebo ta, která táta nemusí (stravuje se v práci). O víkendech něco lepšího, logika.

2) Roztřídila jsem si to. Přece nebudu denně listovat celým receptářem! To by se  na poslední stránky dostalo málokdy, není čas, není čas! Mám tedy ještě jiný, maličký sešit. A v něm pouze názvy jídel, členěné podle praktických kritérií, v posloupnosti podle domácí oblíbenosti, pod čarou pak s novinkami. Dle potřeby v obsahu vyhledám: Jídla bezmasá/ s kuřecím či jinou drůbeží/ s vepřovým/ s hovězím/ s králíkem či jehněčím atd./ s rybou/ části jídel a přílohy/ polévky/ saláty/ slané mlsy/ sladká jídla/ sladké mlsy/ moučníky s ovocem/ moučníky bez ovoce/ slavnostní dorty apod./ cukroví i přes rok/ nápoje. A dále pro speciálnější hledání jsou tam ještě sekce: dietní jídla, jídla vhodná v horku, s sebou na cesty apod. Od dob, kdy mám tento sešitek, se už netočíme na stále stejných jídlech a nezapomínám na nic dobrého.

3) Nenutím se. Nevím proč, ale mnoho lidí má zafixovanou představu, že zdravé jídlo je hnusné. Proto se mu raději vyhýbají obloukem. Ano, některá jídla nám také připadala hnusná - proto už je nejíme. Ale pak jsou taky jídla, která jsme zařadili do kategorie: "Jednou za rok by to aj šlo". A ta doporučuji nevynechávat, protože je jich hodně a za ten rok vám pěkně doplní a zpestří jídelníček. U nás jsou v této skupině v rámci středně zdravých jídel např.: rýžový kugl, kapustová polévka, cuketové a květákové placičky, smažená cuketa či patizon, houbový kuba (s kroupami). Hodně zdravá jídla jednou za rok: špenát z kopřiv, kel (ostravský recept na kapustu), čočková pomazánka, salát z červené řepy, salát z kyselého zelí. Pak jsou také středně zdravá jídla, která bychom baštili i častěji, ale jsou drahá či pracná, takže na ně taky dojde maximálně 2x ročně, ale dojde: pečené brambory ve šlupce plněné sýrovým krémem, kuřecí kapsa s brynzou a rajčaty, holiškeš - plněné zelné listy, paleomeatza, jehněčí na česneku, rybí dort, pravý ruský boršč, sýrový koláč.

Závěrem přidám tipy na jídla se zeleninou, která jsou podle mě dobrá a dají se jíst běžně. Středně zdravá: lilek zapečený s rajčaty, bramborovou kaší a sýrem, krůtím masem a zeleninou plněný lilek, kuřecí prsa se zeleninou a sýrem, těstovinové či normální rizoto, smažený květák, cizrnový salát s majonézou, zapečené zelené fazolky nebo na špeku, zapečená brokolice, růžičková kapusta se smaženou strouhankou, kološvárské zelí, tuňákový těstovinový salát, lečo, mexické fazole,  polévka ze zeleného hrášku, dýňová, špenátová, rajská, brokolicová, fazolová, čočková, kulajda atd. Dobrá a fakt zdravá jídla: cizrnový salát s balkánem nebo veganský, fazolový salát s cibulí, zeleninový nebo rybí kuskus, pučálka (hrášek jako od Budulínka), mrkev s hráškem máslem vonící, mrkvová pomazánka, tvarohová pomazánka s pažitkou, domácí lučina a k ní zelenina (a počítám s doma dělaným, ještě teplým chlebíčkem s aspoň polovičním podílem celozrnné mouky, slunečnicí, sezamem a lnem), ovesná a pohanková kaše, ovocno mléčný koktejl s pohankou, křížaly, veškeré čerstvé saláty (najděte si různé druhy, různé zálivky a s přídavkem vlašských ořechů či sýrů apod., ať se vám neomrzí). K tomu stačí nechlastat sladké sračky z petek, ale pít spíš čaje, kvalitní sirupy (domácí bezinkový vítězí), mléko a nápoje z vody a ovocné šťávy či přímo kohoutkovou vodu... A to by v tom byl čert, aby vám aspoň polovina z těchto nebo podobných receptů nechutnala!

Vysoký podíl zdravého jídla se přece netýká jen dětí! Je nad slunce jasné, že se ti malí dívají, co jedí dospělí v nejbližším okolí. A dokud se byť jeden z rodičů v talíři rýpe a má sáhodlouhý výčet toho, co nejí, máte u dětí na problém zaděláno také. A jestiže ještě k tomu moc nechodíte ven, pak se nedivte, že přijdou civilizační choroby. Ty postihují nejčastěji lidi nezodpovědné.