Sleduji, že diskutující řeší, které skupiny představují pro výuku největší trauma a rušení. Tak to vám řeknu přesně: je jedno, zda je třída "běžná", s podílem postižených nebo romských dětí nebo alternativní nebo v přírodě. Největší brzdou výuky a noční můrou pedagoga jsou děti zlobivé, vřískavé, strhávající na sebe pozornost. Ty jsou neštěstím pro ostatní ve třídě. Nicméně ani ty nejde vymazat z povrchu zemského.

Nelze to zobecnit ani na jednu ani na druhou stranu. Evidentní je to v případě těžkých mentálních postižení. Ale děti třeba po mozkové obrně nebo se svalovou dystrofií jsou mentálně normální, školu zvládnou, "jen" jsou na vozíku. Tam je problém hlavně v bezbarierovosti, ale to se většinou řešit dá. Tam je společné vzdělávání s ostatními naprosto OK.

A teď si představte, že tyhle děti mají taky občas asistenčního psa a chodí s ním do školy...

Rodiče dětí muslimů jim toho psa zatrhnou.

PS: Mám kamarádku Češku, žijící asi 15 let v Americe. Když se v ČR řeší, kam které dítě rozdělit a proč je to tak lepší, ptá se mě, oč vlastně jde. U nich se nic takového neděje, děti se učí společně, dětem to nevadí, dospělým to nevadí, mají pohodové vztahy. Takže to bude opravdu o přístupu.

Velmi pěkné. Takové sluníčkové. O tom, že hendicapovaný vyjde v Americe ze třetí třídy bez dalších mozností ani slovo. Z bývalých zvláštních, nyní praktických škol, vychází žáci, kteří se naučili základy a mají možnost se vyučit. To v Americe asi není a tak je potřeba zrušit to jinde.

Pokud problematice tolik rozumíte, tak pravděpodobně také víte, že se v rámci inkluzivního vzdělávání počítá se zrušením VŠECH speciálních škol. 

Aniž bych chtěla prezidenta nějak zastávat, řekl, že děti s URČITÝMI postiženími by měli být vzdělávány ve speciálních školách, nikoli všechny. Také jistě víte, že inkluze není to samé co integrace.

To, co Vy popisujete v článku, je integrace, o níž ovšem nebyla v oné větě, která tak otřásla celým blogem, ani zmínka.

V podstatě jste nevyjádřila jiný názor než Zeman.

Pardon, "měly"

Znal jsem lidi co byli v Jedličkově ústavu. Někteří vystudovali vysoké školy, mnozí dosáhli maturity a zbytek se vyučil v některém oboru. Nemůžu říct, že by nějak duševně, nebo citově strádali. Vycházky měli každý den. A možná se mezi "svými" cítili lépe.

Přesně tak, bydlím nedaleko Vyšehradu a jsem obdivovatel a zákazník jejich obchodu. Podle mě je potřeba těmto lidem umožnit využití jejich omezených možností k životu a tím je ujišťovat, že nejsou zbyteční a máme je rádi takové, jací jsou. To je povinnost dospělých, od dětí to nechtějme, nejsou schopné to většinou pochopit, neboť jejich rozum to nebere.

 Neházejme naší povinnost k těmto postiženým na děti ve škole. My dospělí a stát máme povinnost se o ně postarat, i kdybychom měli učit jediného postiženého ve třídě. Nejdříve se postarejme o naše postižené děti a pak se můžeme starat o uprchlíky z jiných států, o které by se měli starat třeba v Arabských emirátech.

Ani jsem to celé nečetl, ale ze života. V sedmé třídě, s dvaceti pěti žáky byl jeden mentálně postižený na vozíčku s ošetřovatelkou. Pokud začal uprostřed vyučování hýkat a nakonec ho musela ošetřovatelka odvézt ze třídy, byl to skutečně nervový záběr pro všechny žáky včetně učitelů. Protože si nikdo z učitelů a rodičů netroufl nic říci, vnuka rodiče přeřadili do jiné školy, protože už z toho měl tik. Jinak Praha 6, pět let zpět. Selektujme a ptejme se zda to oběma stranám opravdu prospívá

Když je jeden, tak to ještě jde - to je právě integrace. Ale když děti s různými klidně i mentálními postiženími tvoří skoro třetinu třídy, s čímž se v rámci inkluze počítá, tak to je teprve něco!

Při výroku o tom, že postižené a zdravé děti se cítí nejlépe, když jsou zvlášť, se prezident Zeman zřejmě řídil selským rozumem. A ten nemusí být vždy špatný.  Možná však, že by bylo vhodné, aby děti byly spolu po vyučování

Zrušit Jedličkárnu a podobné ústavy, zrušit pomocné školy, kde jsou třídy s mnohem menším počtem žáků, aby se dokázali naučit alespoň číst a psát. Je to příliš drahé a ať se žáčci snaží naučit se něco mezi zdravými a čipernými dětmi.