Sám jsem docela zvědavej, kdo Vámv rodině vydrží dýl. Cvičený pes nebo nevcičené dítě.

Dejte vědět. Osobně bych fandil spíš děcku, ale je to Vaše rodina.

Naše miminko kouslo mého psa. Mám ho utratit? A koho?

Pokud jste pomalejší, tak tím chci říct, že článek je snůška hovadin, i skoro celá diskuse.

(vychoval a vycvičil jsem několik generací německých a belgických ovčáků, také syna a vnučku )

Autorce bych doporučil, ať se raději zaměří na jiný obor, evidentně má problém i sama se sebou.

Pro začátek: Pes v rodině musí být vždy epsilon. Žádné soupeření o postavení, nedejbože alfy či bety. Na posledním místě smečky. Pokud to nechápete, nebo je vám jich líto, kvůli ponížení, nemějte psy. Dejte si do akvárka rybičky, nebo maximálně křečíky džungarské. Ale i ti už vás můžou pokousat.

Pes se po děcku ohnal, protože už je nevrlej a děcko ho otravovalo. Na to nesmí ani pomyslet. A co hygiena? To fakt necháte to děcko lízt po psovi, kterej chodí ven a kdeco očuchá, olíže? No fuj. Pro děti je přínosný poznávat i zvířata a jejich reakce, i ty bacily, ale vocaď, pocaď.

Vypíchl bych větu z vašeho příspěvku: "Na to nesmí ani pomyslet". To je přesně ono! Jinak pak dochází, občas, k těm "srdceryvným událostem" vysílaných ve zprávách v TV, jak milý domácí mazlíček ukousl děcku půl obličeje... Píšu občas, je to opravdu minimum procent, ale hrála byste, paní canisterapeutko se svým dítětem ruskou ruletu? Metaforicky - a vlastně i reálně - dítě může žrát psovi z misky a on se musí stáhnout, kňučet a počkat. Jinak to fakt nejde, milí "pejskaři".

To jsou kecy - ve foru. Zkušenosti a znalosti se nesbírají pouze čtením knih. Sbírají se i životem. Tohle není žádná chyba, žádný problém, žádné selhání a ani nic jiného. Je to sbírání zkušeností a je to život.

Pamatuji si, jak jako dítě proti sestře poslal dveře a ona si při vysklení pořezala dlaně.

Pamatuji si, jak mi brácha zabodnul šipku do nohy.

Pamatuji si, jak bratranec roseknul bráchovi hlavu hrncem. atd. atd.

Ty kecy o chybě, selhání atd. jsou kravina. Jako děti jsme sbírali zkušenosti. Aby se z toho nikdy nic nestalo, tak by nás rodiče museli držet v kleci od sebe a nebo by nás museli 15 let držet za ruku a náš vzájemný kontakt neustále non-stop hlídat.

=blbost. To je život. Vychovaný pes nikdy neublíží záměrně. Nikdy ne moc tvrdě. A výchovné lekce, které pes dítěti dá nikdy nemají a nebudou mít velké následky. (jediný problém by mohly být mikroorganismy v psí tlamě, ale to se zase buduje odolnost organismu). Držet je od sebe je totální kravina. To dítě a pes si vybudují nádherný vztah a pak se taky může stát (už se to mockrát stalo), že pes zachrání dítěti život.

Chtěl jsem dát plus, ale jen za cca první dvě třetiny příspěvku. Ale od toho "pes dá výchovné lekce" velmi nesouhlasím. Takže plus2/ mínus1

Podle mě je takovýto pes s dítětem přijatelné riziko, dítě nasbírá jistě více šrámů samo.

Měla jste ho kousnout taky 

Prave jsem se vratila z prochazky a nektere diskutery by asi ranila mrtvice, kdyby videli to, co ja. V potoce bylo asi 10 velkych psu, vsichni navolno dovadeli a mezi nimi dve asi dvoulete deti dovadely taky. Maminka byla majitelkou velkeho osmileteho krizence. Po nejake dobe se vsichni rozesli spokojene domu. Nestalo se nic.

> to se za ta tisicileti naucili

A jak si tuto znalost predavaji? Doporucuju se mrknout na Darwina.

To byste musel(a) posoudit vy. V každém případě je ale násobně chytřejší, než kdy Jana Strauss byl(a).

Příspěvky si tady dělají co chtějí. Tohle patří podměrečně inteligentní(mu) Jana Strauss.

Naše slečna má 5, dcera skoro 20. Takže na děti zvyklá není a venku je k ní nepouštím (i když mrňata igrnoruje).

Taky je zvyklá být středem (mé) pozornosti, hlavně na procházkách. Stačí, když se zamyslím, nějak to vycítí, zastaví se a "zeptá se" co se děje. Pohledem, postojem.

Mohlo se u vás stát to, co se mně stalo už mnohokrát - škrábla jsem se o zub, když se přetahujeme o hračku. Stačí prudký pohyb kolem jejího rozchechtaného čenichu.