Omezovače na omezené hlavy politiků

Zdravý rozum. Ten by měl být základem každého návrhu. V politické sféře toto platí dvojnásob. A pokud jde o návrh legislativy, který má za cíl zasáhnout celou Evropskou unii, tedy i české občany, pak je potřeba být rozumný na n-tou. Bohužel ideálním příkladem nedostatku soudnosti i informací – též zdravého rozumu – je aktuálně diskutovaný návrh omezení rychlosti pro lehká užitková vozidla do 3,5 tuny v rámci emisní normy.

Je bezpochyby pravda, že emise CO2 produkované motorovými vozidly přímo souvisí se způsobem a rychlostí jízdy. Ale jsou opravdu nutné restrikce v podobě omezovačů rychlostí montovaných do všech nových dodávek?  Nestačila nám už jedna lekce s biopalivy?

Pokud pomineme, že návrh je z hlediska automobilového průmyslu zbytečně přísný, narazíme na dva základní problémy. Emise na úrovni 135 g/km v roce 2020 jsou dle vyjádření automobilových výrobců nereálné. Přestože z časového horizontu se jedná o reálný termín, neboť v automobilovém světě je běžný výrobní cyklus 8 let,  je hodnota na kterou se do té doby dokáží dostat jen 160 g/km. Hodnoty 135 g/km dnes nedosahují ani osobní vozy. Pro ně je to cílová laťka do roku 2013.

Druhým problémem je fázovaný nástup normy, která nezačíná působit okamžitě, ale postupně v několika krocích. Zatímco návrh vyžaduje, aby norma naběhla během roku 2014 až 2016, automobilový průmysl by si přál pozdější termín 2015 - 2018. Ve hře jsou totiž značně citelné sankce.  Automobilky čekají vysoké pokuty za každý gram, o který překročí normu o více než 4 gramy. Dodnes však neexistuje studie, která by ukázala, o kolik tyto opatření prodraží výrobu a o kolik stoupnou automobilkám náklady. Opět se tady snažíme bojovat za lepší klima, aniž bychom zvážili i ekonomický aspekt věci. Budu se opakovat, ale nestačila nám už jedna lekce s biopalivy?

Taktéž samo omezení rychlost na 120 km/h je rozporuplné. Když už omezit, tak proč ne na standardních 130 km/h? Každopádně zvýšení bezpečnosti provozu je i zde diskutabilní. Tento návrh emisní normy coby neformální součásti klimatického balíčku jen ukazuje, že někdy prostě vítězí touha zviditelnit se nad rozumem. S podobnou hloupostí bychom mohli příště omezit osobní rodinná  auta, či terénní vozy. U nich přece taky není potřeba jezdit rychle.

Pokud se ale zamyslíme, jak nejsnáze snížit emise skleníkových plynů v autodopravě, tak se musíme dopracovat až ke stylu jízdy. Tzv. ekologické řízení, tedy umírněné a předvídavé, může znamenat až o 10 % nižší emise. A to v podstatě bez jakýchkoli nákladů či restrikcí. Proč tedy nevynaložit úsilí tímto směrem. Například v Nizozemí je ekologické řízení povinnou součástí řidičských zkoušek již dnes