Smlouva o fiskální zodpovědnosti není v zájmu ČR a jejích občanů

MUDr. Miroslav Ouzký: Smlouva o fiskální zodpovědnosti není v zájmu ČR a jejích občanů
Když jsem pročítal komentáře k postupu Petra Nečase v otázce ratifikace smlouvy o fiskální unii v českých médiích, dýchl na mě pocit jakéhosi nového Mnichova či Bílé hory. Mluví se opravdu o „té“ smlouvě? Mluví se opravdu o jejích skutečných důsledcích, o historickém kontextu vzniku eurozóny? Znají kritici premiéra všechna zákoutí a specifika fungování evropské politiky? Zmínil někdo, že povinností předsedy české vlády je hájit zájmy České republiky?
Bohužel, kromě obecných, nepodložených a zkratkovitých informací, skutečné argumenty nezazněly. Smlouva je pro některé státy bezesporu důležitá a jejich snahy o přijetí lze pochopit. Mám na mysli především Německo. Právě Německo (jeho občané/daňoví poplatníci) nesou plnou tíhu špatného hospodaření Řecka či Itálie. Je logické, že se německá vláda snaží přijít s řešením, které má dnešním problémům v budoucnu zamezit. Eurozóna je z velké části německý projekt a její krach by byl pro Německo velkým neúspěchem. Proto je ochotné se vzdát i části suverenity ve prospěch Komise, či dalších centrálních evropských institucí. My bychom něco takového dělat neměli.
Historie EU jednoznačně ukazuje, že podobné „pakty“ nefungují. I dnes existuje takzvaný Pakt stability, podmiňující vstup a účast v eurozóně. Silné státy si ale dokázaly prosadit a odhlasovat nerespektování jeho podmínek (před lety Německo a Francie) a ty slabší ho dokázaly obejít (Řecko). Jednoduše řečeno – Česká republika by na sebe přijetím smlouvy uvalila obrovské břímě různých povinností a závazků, jejichž plnění se jiní před časem bez potrestání vyhnuli. Je skutečně v našem národním zájmu jít touto cestou?
Smlouva je jasným krokem k centralizaci EU a ke ztrátě národní a státní suverenity. Kancléřka Angela Merkel již například veřejně přiznala, že konečným cílem Německa je politická unie typu Spojených států Evropy. Pro Německo je to krok bezpečný a žádoucí, protože posiluje hospodářský prostor, ve kterém společně s Francií dominuje. Přenesení pravomocí do Bruselu není pro Němce nebezpečné. Německo bude vždy vzhledem ke své velikosti a pravidlům EU unijní politiku určovat. Obdobné argumenty platí také pro Franci. Je skutečně v našem národním zájmu jít cestou Německa a Francie?
V neposlední řadě je důležité zmínit, že během jednání o smlouvě byl na představitele jednotlivých států vykonáván ze strany hlavních evropských zemí mimořádný nátlak – vždyť smlouvu původně odmítalo sedm států. Přímo v průběhu jednání byla smlouva také měněna (viz pro info, kde je pramen informace, zde - bod 1: http://www.vlada.cz/cz/media-centrum/tiskove-zpravy/proc-se-cr-nezavazala-k-ratifikaci-smlouvy-o-fiskalni-unii-92547/) a následně pak byli zástupci zemí (především menších zemí, ČR nevyjímaje) bez možnosti si nové věci prostudovat a v časové tísni k podepsání smlouvy nuceni. Skutečně je v českém národním zájmu podepisovat dokumenty, které na ČR a její obyvatele uvalují velké břímě za takovýchto podmínek?MUDr. Miroslav Ouzký: Smlouva o fiskální zodpovědnosti není v zájmu ČR a jejích občanů
Když jsem pročítal komentáře k postupu Petra Nečase v otázce ratifikace smlouvy o fiskální unii v českých médiích, dýchl na mě pocit jakéhosi nového Mnichova či Bílé hory. Mluví se opravdu o „té“ smlouvě? Mluví se opravdu o jejích skutečných důsledcích, o historickém kontextu vzniku eurozóny? Znají kritici premiéra všechna zákoutí a specifika fungování evropské politiky? Zmínil někdo, že povinností předsedy české vlády je hájit zájmy České republiky?
Bohužel, kromě obecných, nepodložených a zkratkovitých informací, skutečné argumenty nezazněly. Smlouva je pro některé státy bezesporu důležitá a jejich snahy o přijetí lze pochopit. Mám na mysli především Německo. Právě Německo (jeho občané/daňoví poplatníci) nesou plnou tíhu špatného hospodaření Řecka či Itálie. Je logické, že se německá vláda snaží přijít s řešením, které má dnešním problémům v budoucnu zamezit. Eurozóna je z velké části německý projekt a její krach by byl pro Německo velkým neúspěchem. Proto je ochotné se vzdát i části suverenity ve prospěch Komise, či dalších centrálních evropských institucí. My bychom něco takového dělat neměli.
Historie EU jednoznačně ukazuje, že podobné „pakty“ nefungují. I dnes existuje takzvaný Pakt stability, podmiňující vstup a účast v eurozóně. Silné státy si ale dokázaly prosadit a odhlasovat nerespektování jeho podmínek (před lety Německo a Francie) a ty slabší ho dokázaly obejít (Řecko). Jednoduše řečeno – Česká republika by na sebe přijetím smlouvy uvalila obrovské břímě různých povinností a závazků, jejichž plnění se jiní před časem bez potrestání vyhnuli. Je skutečně v našem národním zájmu jít touto cestou?
Smlouva je jasným krokem k centralizaci EU a ke ztrátě národní a státní suverenity. Kancléřka Angela Merkel již například veřejně přiznala, že konečným cílem Německa je politická unie typu Spojených států Evropy. Pro Německo je to krok bezpečný a žádoucí, protože posiluje hospodářský prostor, ve kterém společně s Francií dominuje. Přenesení pravomocí do Bruselu není pro Němce nebezpečné. Německo bude vždy vzhledem ke své velikosti a pravidlům EU unijní politiku určovat. Obdobné argumenty platí také pro Franci. Je skutečně v našem národním zájmu jít cestou Německa a Francie?
V neposlední řadě je důležité zmínit, že během jednání o smlouvě byl na představitele jednotlivých států vykonáván ze strany hlavních evropských zemí mimořádný nátlak – vždyť smlouvu původně odmítalo sedm států. Přímo v průběhu jednání byla smlouva také měněna (viz pro info, kde je pramen informace, zde - bod 1: http://www.vlada.cz/cz/media-centrum/tiskove-zpravy/proc-se-cr-nezavazala-k-ratifikaci-smlouvy-o-fiskalni-unii-92547/) a následně pak byli zástupci zemí (především menších zemí, ČR nevyjímaje) bez možnosti si nové věci prostudovat a v časové tísni k podepsání smlouvy nuceni. Skutečně je v českém národním zájmu podepisovat dokumenty, které na ČR a její obyvatele uvalují velké břímě za takovýchto podmínek?

Bohužel, kromě obecných, nepodložených a zkratkovitých informací, skutečné argumenty nezazněly. Smlouva je pro některé státy bezesporu důležitá a jejich snahy o přijetí lze pochopit. Mám na mysli především Německo. Právě Německo (jeho občané/daňoví poplatníci) nesou plnou tíhu špatného hospodaření Řecka či Itálie. Je logické, že se německá vláda snaží přijít s řešením, které má dnešním problémům v budoucnu zamezit. Eurozóna je z velké části německý projekt a její krach by byl pro Německo velkým neúspěchem. Proto je ochotné se vzdát i části suverenity ve prospěch Komise, či dalších centrálních evropských institucí. My bychom něco takového dělat neměli.

Historie EU jednoznačně ukazuje, že podobné „pakty“ nefungují. I dnes existuje takzvaný Pakt stability, podmiňující vstup a účast v eurozóně. Silné státy si ale dokázaly prosadit a odhlasovat nerespektování jeho podmínek (před lety Německo a Francie) a ty slabší ho dokázaly obejít (Řecko). Jednoduše řečeno – Česká republika by na sebe přijetím smlouvy uvalila obrovské břímě různých povinností a závazků, jejichž plnění se jiní před časem bez potrestání vyhnuli. Je skutečně v našem národním zájmu jít touto cestou?

Smlouva je jasným krokem k centralizaci EU a ke ztrátě národní a státní suverenity. Kancléřka Angela Merkel již například veřejně přiznala, že konečným cílem Německa je politická unie typu Spojených států Evropy. Pro Německo je to krok bezpečný a žádoucí, protože posiluje hospodářský prostor, ve kterém společně s Francií dominuje. Přenesení pravomocí do Bruselu není pro Němce nebezpečné. Německo bude vždy vzhledem ke své velikosti a pravidlům EU unijní politiku určovat. Obdobné argumenty platí také pro Franci. Je skutečně v našem národním zájmu jít cestou Německa a Francie?

V neposlední řadě je důležité zmínit, že během jednání o smlouvě byl na představitele jednotlivých států vykonáván ze strany hlavních evropských zemí mimořádný nátlak – vždyť smlouvu původně odmítalo sedm států. Přímo v průběhu jednání byla smlouva také měněna (viz pro info, kde je pramen informace, zde - bod 1: http://www.vlada.cz/cz/media-centrum/tiskove-zpravy/proc-se-cr-nezavazala-k-ratifikaci-smlouvy-o-fiskalni-unii-92547/) a následně pak byli zástupci zemí (především menších zemí, ČR nevyjímaje) bez možnosti si nové věci prostudovat a v časové tísni k podepsání smlouvy nuceni. Skutečně je v českém národním zájmu podepisovat dokumenty, které na ČR a její obyvatele uvalují velké břímě za takovýchto podmínek?