Závist jako hybatel dějin

Myšlenka socialismu z velké části pramení ze závisti a nenávisti k bohatým namísto skutečného zájmu o chudé. Socialisté navíc vnitřně věřili v kapitalismus víc než kapitalisté. Měli stejnou víru v moc peněz.

Potřetí si berou do pusy citaci z knihy Jordana B. Petersona: Dvanáct pravidel pro život. Nemohu jinak, ta kniha je napěchovaná skvělými myšlenkami. Báječná je už proto, že mi mluví z duše, sám bych to při vší skromnosti neformuloval lépe ?

„V roce 1984 jsem stanul na stejné křižovatce jako Descartes. Tenkrát jsem nevěděl, že je to ona, a nechci se srovnávat s Descartem, který je právem považován za jednoho z největších filozofů všech dob. I mne však sužovaly pochyby. Byl jsem ve věku, kdy jsem již vyrostl z plytkého křesťanství svého mládí a chápal jsem principy Darwinovy teorie. Neviděl jsem rozdíl mezi základními prvky křesťanské víry a zbožným přáním. Načas mne zlákala myšlenka socialismu, ale nakonec jsem díky velkému Georgi Orwellovi pochopil, že ta z velké části pramení ze závisti a nenávisti k bohatým namísto skutečného zájmu o chudé. Socialisté navíc vnitřně věřili v kapitalismus víc než kapitalisté. Měli stejnou víru v moc peněz. Pouze tvrdili, že kdybychom dali peníze jiné slupině lidí všechny problémy sužující lidstvo by se rozplynuly. To je však omyl. Peníze spoustu problémů nedokážou vyřešit a některé dokonce jen zhorší. I bohatí lidé se rozvádějí, odcizují se dětem, trpí existenciální úzkostí, rakovinou nebo demencí a umírají v osamění a bez lásky. Pokud přijde k penězům vyléčený narkoman, všechny utopí v divokém víru kokainu a alkoholu. A ty, kdo nemají, co na práci, tíží nuda.“

Dovolil jsem si podtrhnout to nejpodstatnější. Připomnělo mi to starou židovskou anekdotu. Silberstein běduje, protože na burze přišel o velké jmění. Rabín ho utěšuje. „Nebědujou, nic se nestalo, peníze nikam nezmizely, existují i nadále. Jen teď zrovna patří někomu jinému.“

Ano, nic jiného než závist, která je motorem mnoha skutků. Je také největší pomocnicí náborářů tajných služeb a totalitních stran. Mnohým z nás nejde o to, abychom měli stejně vypasené prase jako náš soused, chceme hlavně, aby to jeho prase chcíplo!

Vždyť ti schopnější a úspěšnější jsou jen důkazem naší vlastní neschopnosti. Tak jako všichni kolaboranti nenávidí ty, kteří si s totalitou nezadali. Jsou jejich zrcadlem a obrázek to není hezký!

I dnes existují kolaboranti, kteří umožňují AB plnit jeho záměry, kteří udržují na Hradě kolem senilního pomstychtivého starce kamarilu podezřelých a všehoschopných individuí.

Jen doufám, že jim budoucnost jednou nastaví ono pověstné zrcadlo!

Ale ani my ostatní jsme nesplnili svůj domácí úkol z demokracie, a proto nezbývá než strávit těch pověstných 40 let v poušti. Pan profesor Jordan B. Peterson k tomu říká:

„Útěk z otroctví obvykle nekončí příchodem do Ráje, nýbrž bezcílným blouděním vyprahlou pouští.“