Už zase listopad

Všichni fejetonisté, glosátoři a komentátoři chrlí inventury polistopadové doby. Ani já nemohu zůstat stranou. Hned na začátek řeknu, že jsem šťasten, že ta změna přišla, že už jsem tomu ani nevěřil, že se toho dožiju a přesto, že se mi řada věcí nelíbí, jsem šťasten, že jsme 100 hoven ku.

Blbou náladu jsme si způsobili sami, protože jsme měli příliš vysoká očekávání. Je to jako když naši hokejisté odjíždějí na mistrovství světa a sportovní média tvrdí, že si jedou pro zlato. Pak se vrátí se stříbrem a na letišti V.H. je nikdo nečeká, protože „zklamali“. 

Slovenská spisovatelka Hana Ponická jednou řekla, že když je dlouho zavřený vodovod a pak ho spustíte, nejdříve jde ven špína a rez, ale časem se voda vyčistí. V našem případě se vyvalila porevoluční špína, pak tady řádili dnešní miliardáři jako na Klondajku a nakonec se systém úplně ucpal. 

Postupně se k moci dostali bezcharakterní psychopati, kterým vydláždila cestu opoziční smlouva, jež de facto v naší republice zrušila politickou soutěž. 

Obyčejní lidé oprávněně těžce nesli jak „všeci kradnú“ a tak si zvolili toho největšího zloděje, který slíbil, že je ochrání. Pustili tygra do řeznictví a on jim skoro všechno sežral.

Ono komunistické „dohonit a předehnat“ se nekoná. Západu se ekonomicky přibližujeme jen zvolna a z hlediska morálky, slušnosti a kultury se naopak propadáme do východních bažin.

První malá skupina lidí drží ve svých rukou moc, ovládá už téměř vše včetně policie, justice a tajných služeb. U vesla ji drží sofistikovaná propaganda ve vlastních i cizích médiích a dárky pro chudé, kteří tvoří tu druhou skupinu. Největší a nejsnáze oblbovatelnou část obyvatelstva. Dále je tu tzv. střední třída – tedy trochu vzdělanější, sociálně samostatnější a hůře ovladatelná parta, která si občas vyjde na Letnou. Není dostatečně velká, aby mohla mnoho změnit. Ta první skupina se stará především o to, aby se ty druhé dvě třídy neměly rády a tím měla zajištěn „klid na práci“, což v překladu znamená na demontáž demokracie, obsazení všech důležitých postů vlastními lidmi a setrvání u velkorysého dotačního struku.

Naše ústava dostala devastující doplněk ve formě přímé volby prezidenta. Tím by se porušila rovnováha třech základních pilířů demokracie i v případě, že by ji denně neznásilňoval paranoidní mstitel s plnými kalhotami.

Co bude dál? 

Buď se podaří letenským motýlům přesvědčit tu lhostejnou třetinu obyvatelstva, že je to fakt vážné a je třeba jít k volebním urnám, nebo se z toho už nevyhrabeme. Zbylé demokratické strany se nejsou schopny spojit, protože i jejích představitelům jde více o jejich vlastní ego, než o osud naší ubohé republiky. 

Za těch 30 let jsme si ověřili, že Češi nejsou lepší, než ostatní národy, ba naopak. Jsme zatíženi téměř čtyřsetletou nadvládou cizích mocností, která nás naučila, že vychcanost je první ctnost.

Poslední politik, který se snažil kázat morálku, byl označen za pravdoláskaře a snílka.

U nás se mu ti „pragmatici“ smáli a svět nám ho záviděl.

Na závěr trochu optimismu do žil: Monolit Agrofertu se drolí a může se jednoho dne zhroutit tak rychle jako komanči. Ve finále může stačiť krídlo jediného motýle. A pomstychtivý stařík tady taky nebude věčně. Tak si to třicáté výročí nenechte zkaziť!