Trh je tu od toho, aby každý něco trh‘

Není to poprvé, co mě články v Reflexu donutily k zamyšlení a následnému usednutí ke klávesnici. Tenhle text posílám všem, kteří vzývají dobu divoké privatizace začátku devadesátých let jako závan čerstvého vzduchu a jako nejsvobodnější léta svého života. Není totiž většího omylu.

Je velká škoda, že nepochopili, co přivedlo na svět antisystémové strany. Že to byla právě (jimi adorovaná) devadesátá léta, která podkopala důvěru v demokratický režim tím, že nechala bez trestu (jimi obdivované) predátory, kteří dnes tvoří špičku žebříčku českých miliardářů. 

Je velká škoda, že je o pracně budovanou rodinnou firmu nepřipravil některý z nich, případně je k nepřátelskému převzetí nedonutil vydíráním jejich rodin, to by mluvili jinak.

Je velká škoda, že si nevšimli toho, že obrácenou stranou mince s nápisem svoboda je zodpovědnost.

Je velká škoda, že si neuvědomují, že veškeré regulace jsou nutné jen proto, aby se zabránilo všeho schopným úplně rozvrátit právní stát i ekonomické prostředí.

Je velká škoda, že voláním po svobodě a kritikou těch, kteří chtějí zavést pořádek udržují u moci velmistra výše jmenovaných (ne)pořádků.

Je velká škoda, že brání digitalizaci státu, která by přinesla transparentnost prostředí, a tudíž větší kontrolu nad nejrůznějšími šméčky těch mocných.

Nechápu, proč se jim v této souvislosti nelíbil nouzový stav, ve kterém se vláda mohla chovat přesně tak jako v době, kterou obdivují. Nakupovat bez kontroly a výběrových řízení a mastit si kapsy.

Kdykoli se někdo z nás vysloví pro rozumnou regulaci trhu, nedej Bože pro rozumnou ekologickou politiku, tak dostane nálepku levičáka nebo přímo marxisty.

Vláda i média se rozhořčují nad tím, že nám EU nezvýšila počet vakcín, dovolávají se solidarity. Kde byla naše solidarita, když oni chtěli pomoci od nás? Máme morální nárok se jí dovolávat, když naši představitelé otevřeně říkají, že akceptujeme pouze to, co je pro nás výhodné? Jinými slovy budeme pouze brát a ne dávat? Myslíte si, že byli obyvatelé ostatních evropských zemí nadšeni, že dostanou nové a nepřizpůsobivé sousedy? Právě o tom je členství v partě, ve spolku, v unii. Rozhodujeme se společně a společně neseme náklady a užíváme i výnosů. Proč by měli být solidární s představitelem země, který rozkrádá evropské fondy a vysmívá se těm, kteří ho nabádají, aby dodržoval pravidla?

Jak je on sám solidární? Kolik procent ze svého majetku dává ročně lidem potřebným a chudým? Důchody přidává plošně, tedy i bohatým (včetně sebe), ne těm, kteří ne vlastní vinou živoří s minimem. Platy státním zaměstnancům se také zvedají plošně, ne těm poctivým, ochotným a pracovitým. Kde je tedy ten sociální rozměr našeho samozvaného mesiáše?