Rakousko-Uhersko forever

Buď budeme pokračovat na Balkán, nebo se dostaneme mezi opravdu vyspělé státy. Pokud se to podaří, nebudou problémem ani platy, ani důchody, ani drahý sociální systém. Moudrost říká, že nikdy nejde tolik ušetřit, kolik lze vydělat

Nedávno jsme s bývalým kolegou mudrovali na téma národních povah, a došli jsme k názoru, že jakkoli víme, že každé zobecňování kulhá, dá se vypozorovat, jak naše společná minulost v rámci c. a k. monarchie ovlivnila genom jejích bývalých národů. Rakušanům sice zbyl ten německý smysl pro pořádek, ale české služky a čeští řemeslníci (ne nadarmo se každý druhý ve Vídni jmenuje Hrdlicka nebo Kucera) je naučily švejkovat, typické české vyčůranosti a obcházení předpisů. Tahle „látková výměna“, ale nefungovala jednosměrně, i my jsme se díky mocnářství lecčemu přiučili. Zdědili jsme rakouskou byrokracii, úctu k titulům a medailím a jsme podobně jako Slovinci přeci jen systematičtější než zbytek Slovanstva.

Ono se to nakonec ukazuje i v době covidové, jak reagujeme na nařízení a jak dodržujeme omezení. Proč má Rakousko o tolik horší výsledky, než Německo? Za to může vděčit svým českým a maďarským předkům.

Na mém oblíbeném statistickém serveru https://www.worldometers.info se ostatně můžete podívat, že v přepočtu úmrtí na 1 milion obyvatel je první stát bývalé „západní“ Evropy až na 14. místě! Před ním jsou kromě městských států, jejichž statistické výsledky nelze vzhledem k počtu obyvatel brát vážně, jen státy bývalé sovětské zóny. 

Na druhé straně fakt, že České země a Slovinsko patřily k nejprůmyslovějším částem Rakouska-Uherska, oběma státům nesmírně pomohl po pádu komunismu. Podařilo se nám dohnat jižní, chudší část Evropy a teď stojíme na křižovatce, co bude dál. Výhody, kterých jsme po roce 1990 využívali (například levná pracovní síla, vysoká řemeslná zdatnost, geografická blízkost k Německu) ty pominuly, nebo přestaly být významné. Pokud se chceme přiblížit i k těm bohatým státům evropského Severu, musí dojít k transformaci hospodářství číslo dvě. Je na nové vládě, jestli dokáže využít nabízené fondy obnovy a vytvořit podmínky pro modernizaci průmyslu, tak abychom už nebyli jen montovnou Volkswagenu a subdodavatelem automobilek. Jestli bude považovat „Green deal“ za nebezpečí, nebo za šanci. Teď se lámou ledy, buď budeme pokračovat směr Balkán, nebo se dostaneme mezi opravdu vyspělé průmyslové státy. Pokud se to podaří, pak nebudou problémem ani platy, ani důchody, ani drahý sociální systém.  Stará moudrost říká, že nikdy nejde tolik ušetřit, kolik je možné vydělat!

Tedy, pokud nebudeme naslouchat zmatenému staříkovi v Lánech, nebo to zas nerozkrademe, či neinvestujeme hloupě…

Do nového roku 2022 bych nám všem přál, abychom se už konečně mohli všichni vrátit k „normálnímu“ životu, tady před březen 2020. Určitě si ho budeme s touhle zkušeností více vážit. Některým vzala čínská chřipka život, jiným zdraví, mnohým obživu, řadě z nás klidné spaní, ale hlavně nám všem vzala svobodu a to není dobře!