Proč nepoužívám sociální média

Občas se mi stane, že se někdo z mladších přátel diví, že SM nepoužívám. V domnění, že bych to na svém americké telefonu nebo nakousnutém ovocném počítači nezvládl, začnou mi vysvětlovat, jak jednoduché to je. Když podotknu, že vzdor vysokému věku na uvedených přístrojích dělám podstatně složitější operace, jako například stříhání filmů, stejně mi nevěří.

Proto bych rád objasnil mé důvody, proč zůstávám v tomto smyslu rád "unplugged".

• Nejsem celebrita, nevedu tak pestrý život, abych měl pocit, že by někoho mohlo zajímat, co jsem si koupil na sebe, který bar jsem navštívil a kolik podobných idiotů jsem tam potkal.
• Rád se s lidmi (na rozdíl od dnešní mládeže) potkávám osobně, protože pokec u jakéhokoli jídla či nápoje, neřkuli cigarety, žádné elektronické pičičandy nenahradí.
• Nemám zájem, aby majitel té či oné sociální sítě prodával má data, ať už pro komerční nebo politické účely. Nejsem tak naivní, abych věřil jejich ujišťování, že se tak neděje. Nejsem agentoman, netrpím paranoiou, už kvůli tomu, že nejsem ničím zajímavý, ale nechci dobrovolně a zdarma někomu dávat možnost mě sledovat a se zjištěnými daty obchodovat.
• Pokud nám chodí reklamní banery, na zboží, které jsme včera na Googlu hledali, tak je to důkaz toho, o čem píšu, je to obtížné, ale není to tragédie. Chytrý algoritmus vyhodnocuje naše chování na netu a podle toho nás zásobuje. Před časem na cestách několikrát použila můj počítač kamarádka. Následující dva měsíce mi chodily nabídky na podprsenky. Nedávno jsme dokonce zažili, že se reklama na určité zboží objevila ihned po zapnutí telefonu, ve kterém jsme jej předtím nehledali, ale v předchozích minutách o něm mluvili. To už je Velký bratr v každodenní praxi!
• Z těch dvou jmenovaných rizik je pochopitelně horší to politické. Tak jako marketingoví odborníci nastavují své algoritmy za účelem cíleného působení na potenciální kupující, tak i sociologové a političtí marketéři vyhodnocují naše chování a podle toho dodávají cílené informace, já bych to spíše řekl tak, že nám dávkují své jedy do žil. 
• Příklad 1: Paní Kadrnožková často hledá na síti léky a roušky. Je zřejmé, že se bojí o zdraví své i svých blízkých. Takže je potřeba ji vyděsit přívalem imigrantů, kteří sem zanesou kdejaké exotické nemoci a vzápětí jí nabídnout hnutí, které tomu zabrání s nějakým řvounem v čele, jenž je nejen vlastenec, ale hlavně mluví jasnou řeči, takže mu i paní Kadrnožková rozumí.
• Příklad 2: Pan Brdička má zase starost, jak zaplatí ty příšerné faktury za plyn. Na síti hledá levnějšího dodavatele, úpěnlivě studuje na stránkách MPSV možnost získat příspěvek na bydlení. A už je tu politik, který za něj bojuje, pozve ho na Václavák a přesvědčí ho, že by bylo lépe se s V.V.P nějak dohodnout a koupit levný plyn z Ruska.
• Kvalita informací, které SM nabízejí je minimálně hodně sporná a než by se člověk dobral toho, co ho skutečně zajímá, prokliká polovinu dne.

• To už vůbec nehovořím o slepičárnách, kde si rozkojené matky vyměňují zkušenosti s péčí o dětičky, případně pánské chaty, kde je sice 10 odpovědí na váš technický dotaz, ale žádná z nich váš problém neřeší. Proč ti lidé tedy vlastně odpovídají? To je jako, když si vybíráte vysavač a čtete komentáře zákazníků, kteří si ten výrobek koupili před vámi. Jistá Kateřina N. tam vložila komentář, který mi hodně pomohl: "Ještě nevím, ještě jsem tu krabici nestačila rozbalit."

Jsem ze století páry a nestydím se za to. Na tohle nejsem ochoten obětovat čas, který mi zbývá. Bohužel sociální média nejsou jen hloupá, ale velmi nebezpečná!