Příčinou krize je mravní bída

To, čemu jsme zvykli říkat hospodářská krize, je jen jiné jméno pro mravní bídu. Mravní bída je příčina, hospodářský úpadek je následek. V naší zemi je mnoho lidí, kteří se domnívají, že hospodářský úpadek lze sanovat penězi. Hrozím se důsledku tohoto omylu. V postavení, v němž se nacházíme, nepotřebujeme žádných geniálních obratů a kombinací. Potřebujeme mravní stanoviska k lidem, k práci a veřejnému majetku. Nepodporovat bankrotáře, nedělat dluhy, nevyhazovat hodnoty za nic, nevydírat pracující, dělat to, co nás pozvedlo z poválečné bídy, pracovat a šetřit a učinit práci a šetření výnosnější, žádoucnější a čestnější než lenošení a mrhání. Máte pravdu, je třeba překonat krizi důvěry. Technickými zásahy, finančními a úvěrovými ji však překonat nelze, důvěra je věc osobní a důvěru lze obnovit jen mravním hlediskem a osobním příkladem. Tomáš Baťa 1932

V krátké době podruhé začínám svůj sloupek moudrostí předků, ke které není co dodat, protože lépe to říci ani nejde. Jako by se v sinusoidách neopakovaly jen doby ledové, ale také společenské cykly. Už Bible uvádí, že sedm bohatých let je střídáno sedmi chudými. Konkrétní počet let byl asi myšlen spíše symbolicky, protože délka cyklů je proměnlivá. My máme tu čest být součástí té "přešlechtěné" části obyvatel planety Země, která už neví, co by. Dávno jsme vyřešili, jak přežít zimu, žijeme v nadbytku, který má destruktivní vliv na morálku. Máme pocit, že bychom měli mít právo si vybrat pohlaví, a přitom ve třídě o dvaceti šesti žácích je nutné mít kromě učitele ještě asistenta, protože se děti odmítají pod záminkou různých diagnóz učit a pokud se to kantorovi nelíbí, dorazí do školy rodiče a hrozí žalobou. Výsledkem jsou katastrofální (ne)znalosti. Lékaři musejí zachraňovat půlkilové nedonošené děti, které nemají šanci na normální život, protože by jim hrozil trestní postih. V ulicích jásáme nad faktem, že se určitému procentu lidí trochu popletly chromozomy. Tváří v tvář lidem odlišné barvy pleti se stáváme povinně barvoslepými. O tom, kdo v práci kariérně postoupí nerozhodují schopnosti, ale obsah spodních kalhotek. Necháme výfuky udusit celé aglomerace, abychom zachránili pár vzácných brouků. Věříme kdejakému patnáctiletému youtuberovi či blogerovi, aniž bychom jeho názory podrobili kritickému myšlení. Podléháme davovému šílenství a uměle vyvolaným strachům. Kamenujeme druhé pro jiné názory. Pokud nás nelikviduje sama příroda, ničíme se sami. Zacházíme s látkami a jevy, které nemáme pod kontrolou. Pracujeme už jen 4 dny v týdnu a ve zbytku času si za peníze kupujeme "zážitky". Nakonec se necháme dobrovolně sprovodit ze světa, když nás přestane bavit žít.

To není daň z mimořádných výnosů, ale daň z luxusu, ve kterém žijeme. Nepřipomíná vám to poslední roky antického Říma? I přes chabé znalosti dějepisu, víme, jak to dopadlo. Tam, kde byly vyspělé civilizace, je dnes poušť nebo prales a opět se vzmáhají náboženství a sekty, které nemají s civilizačními výdobytky nic společného. Ale asi to jinak nejde. Aby se mohla křivka začít zvedat, musí nejdříve hodně klesnout. Netuším, kdy přijde ta spodní úvrať a možná, že na to ani jeden lidský život nestačí. Jsem docela rád, že u toho neubudu, až se bude příště natírat.