Pavilon pro lední medvědy za miliardu?

Nechápu, že se tato debata vůbec vede, když odpověď je nasnadě. Prostě na takový luxus v současné chvíli nemáme peníze a na seznamu priorit by měli být (při vší lásce ke zvířatům) na prvním místě lidé. Rozum mi nebere, jak vůbec mohla pražská ZOO takový návrh v nastalé situaci vypracovat, že se s ním někdo vážně zabývá a ztrácí čas. Argument, že podobná zařízení pro lední medvědy mají i některé zahraniční zahrady je mimo, protože se jedná o země, které jsou na tom ekonomicky trochu jinak než Česká republika. Mám pocit, že jde jen o to, aby si pražská ZOO udržela místo v první desítce světových zoologických zahrad a jejím představitelům je jedno, že se někteří jejich spoluobčané sotva uživí. Za mých mladých let se tomu říkalo sobectví. Opravdu chce pan ředitel, aby o medvědy bylo postaráno lépe, než o lidi? To je u mě na rezignaci!

Čemu se tady vlastně divím, když už léta necháváme dusit naše města a obce zelenými fanatiky, kteří pod záminkou ochrany "plžů, mlžů a hlavonožců" brání stavbě obchvatů a dálnic, které by výrazně zvýšily dopravní dostupnost, a tedy i sociální mobilitu v nejchudších regionech republiky. Směs nerealistických snílků a ekologických podnikatelů, kteří se tváří, jako poslední skauti, ale občas si nějaký ten pro stavbu potřebný pozemek sami koupí, aby mohli investora vydírat. Když se k tomu přičte neuvěřitelná moc byrokratů povolujících stavby není divu, že se umisťujeme mezi zeměmi, kde stavební řízení trvá nejdéle.

Řešíme marginálie, parlament tráví dny a týdny dohadováním se o věcech nepotřebných a ty důležité stojí stranou. Když slyším, kolik zákonů čeká na projednání, nechápu, proč se zástupci koalice a opozice nesejdou a nevyberou ty, na kterých se shoda. Tuhle sadu by pak mohli po vzájemné dohodě odhlasovat za jeden nebo dva dny a nechat si politicky těžko průchodné až na potom. V praxi je to opačně: opozice se předvádí, kdo bude déle číst cokoli, třeba telefonní seznam a překoná tak v délce projevu i Fidela a práce stojí.

Nejsme schopni si určit priority a za těmi jít jako buldoci. V programovém prohlášení či tváří v tvář stávce sice vláda ujistí tu lékaře, tu učitele, že právě oni jsou tou prioritou, ale na to se zapomene v okamžiku, kdy do ulic vyjdou jiní – třeba strojvůdci či popeláři.

Mimochodem, víte, kdo je tiskovým mluvčím vlády? Já také ne, a to tu politiku docela sleduji. Říká vám něco jméno Václav Smolka? Mně také ne, a to tu politiku docela sleduji.

Teprve při pohledu na fotografii jsem toho chlapce poznal. Celou dobu ho pokládám za Fialova asistenta, který mu nosí tašku, maximálně ho přivede k mikrofonu. Opravdu si nevzpomínám, že bych ho za ty dva roky viděl něco samostatně povídat do médií. Asi jsem špatně pochopil roli tiskových mluvčích. Ale nejsem sám, počínaje od mluvčích našich prezidentů (skvělí Ladislav Špaček a Michael Žantovský) mluvčích BIS, soudů, velkých státních podniků, firem i bank. Ti všichni tu roli špatně pochopili a nechají ty jedince samostatně hovořit na kamery a mikrofony. Zatímco vláda všechno prezentuje sama: Nastoupí tam premiér a aspoň tři ministři a upřímně řečeno ztrácejí čas, ve kterém by mohli něco dělat.

Vzhledem k jejich časté mediální nešikovnosti se zbytečně zaplétají do nakladených otázek, zatímco trénovaný mluvčí by je elegantně odpálil. Kdy už si nechá vláda konečně poradit od mediálních odborníků a národ zjistí, že na tom zas tak špatně nejsme? Prozatím ví jen to, co šíří agrobaroni a nahnědlí přisluhovači Moskvy!