Parlamentní volby na dálku

Pokud bychom se dokázali shodnout na tom, že kromě současného stavu chceme zajistit pro naše občany studující, pracující případně i zrovna cestující v zahraničí ještě volbu elektronickou, není to technicky tak složité.

Celá ta debata mi přijde zbytečná a místy připomíná absurdní divadlo. Především bych ani na nanosekundu neuvažoval o čemkoli, co by bylo spojeno s Českou nebo jinou poštou. Jsme přece v jednadvacátém století! To proto nemluvím o korespondenční volbě.

Ale vezměme to od začátku. První podmínkou je dobrovolnost. Kdo si nechá v den voleb udělat trvalou, slavnostně se oblékne a svátek občanských práv si chce opravdu užít, tuto možnost musí mít, a to i v zahraničí, neboť naše ústava mu ji zaručuje. Je jen jeho věcí, jak daleko chce kvůli tomu cestovat. Tedy ten, kdo nemá důvěru v tajnost a nezneužitelnost svého hlasu, ať volí klasicky. Asi musíme počítat s tím, že volební účast bude v zahraničí vždycky o něco nižší než doma. Pokud bychom se dokázali shodnout na tom, že kromě současného stavu, tedy klasické volby, chceme zajistit pro naše občany studující, pracující případně i zrovna cestující v zahraničí ještě volbu elektronickou, není to technicky tak složité. Máme identitu občana, máme bankovní identitu, a právě se rozjíždějí e-občanky. Jsem přesvědčen, že ve lhůtě zbývající do příštích parlamentních voleb, by neměl být problém vytvořit software, který by umožnil elektronickou volbu i následné sčítání hlasů. Pokud je většina mobilně a internetově gramotných spoluobčanů ochotná ovládat elektronicky své úspory, pak je asi důvěra v bezpečnost takových systémů vysoká. To znamená, že odpadá obava z toho, že by někdo mohl zpochybnit jistotu, kdo hlasoval. Případy, kdy náhončí některých stran či hnutí v minulosti nakupovali v sociálně vyloučených lokalitách hlasy, zřejmě uprostřed Austrálie či Kanady nejsou na místě. Takže se můžeme v nejhorším případě obávat hackerských útoků ze strany totalitních režimů, jež (nejen) české demokracii nepřejí, zatímco populistům a extrémistům ANO. S tím se setkáváme denně a mnohdy nejde jen o volby, ale i o životy. Nemocnice, kritická infrastruktura, letecký provoz... Do jisté míry se před nimi můžeme chránit, v nejhorším případě by nemohly být elektronicky získané hlasy započítány. Odpůrci volby na dálku zveličují řídké případy, kdy se něco zadrhlo, ale šlo jen o technické záležitosti. Kdyby to byly opravdu závažné problémy, nebyli bychom jednou ze čtyř zemí Evropy, kde to zavedeno není, ale ustoupila by od toho i ta většina zemí, kde ta možnost zřízena je.

Zase se zdržujeme nepodstatným, posloucháme nekonečné bláboly a bráníme pokroku, který stejně nejde zastavit, ať už s ním souhlasíme či nikoli. Je to do velké míry generační záležitost, která stejně dříve nebo později parlamentem projde. Majitelé tlačítkových Nokií tady, až se bude příště natírat, už pravděpodobně nebudou:-)

Argument opozice, že to koalice tlačí jen kvůli tomu, že tím věří získat 100-300.000 hlasů je úsměvný. Existuje stejný argument s opačným znaménkem: opozice to obstruuje, protože se bojí, že těch 100-300.00 hlasů nezíská. Měla by si spíše položit otázku proč. Protože se jedná o aktivní, přemýšlivé občany, kteří se rozhodli na své budoucnosti zapracovat a nečekají s napřaženou dlaní na to, co odpadne z bohatého stolu populistů. Ten či ta, který/á je schopen/a studovat či pracovat v zahraničí zcela pochopitelně volit současnou opozici nebude, protože není dnešní.