Odchod velké dámy

Tentokrát bych měl mou starou manželku podepsat jako spoluautorku, protože se z hlavní hygieničky v době covidu, renomované politoložky kolem loňských voleb, přes přední odbornici na energetiku v posledním půlroce, ihned po skonu Queen E II. stala odbornicí na britskou královskou rodinu a byla mým hlavním zdrojem informací.

Při sledování prvních hodin po příchodu smutné zprávy na televizní stanici BBC si uvědomila, v čem spočívá ten nebetyčný rozdíl mezi hrdým Albionem a naší postsovětskou společností. Tady jsou její postřehy.

Je to v úrovni elity, kterou v Anglii tvoří především aristokracie, jež se umí chovat a ví, co si má obléct. V důstojnosti všech obřadů, kam nepatří předvádění vlastních ješitností, a to bez rozdílu politické či sexuální orientace. V respektu vůči velké dámě a k monarchistickým tradicím, které (přes všechnu občasnou kritiku) tvoří kotvu britské společnosti, kterou my tak velice postrádáme.

Už nějaký čas se dá očekávat státní pohřeb také u nás a už to vidím: Dámy s výstřihem až na pupek, pánové se nevyčištěnými botami, uličkou prochází vrchní hradní ješita a sleduje, jestli ho sledují a pak ty trapné proslovy. Budeme si hrát na to, že o mrtvých jen dobře?

Také pochybuji, že k nám při té příležitosti zavítá japonský císař.

Králi Karlovi přeji "Bonne chance!" Vím, že se nezmění, zůstane dobrým hospodářem a věrným správcem své země! Dál bude žít a pracovat stylem fair play, protože ho to tak naučili a on to jinak neumí. Nedávno jsme v dokumentárním filmu viděli, jak báječně se stará o své statky a poddané, kteří tam žijí a pracují. On nemusí ze strachu zavírat Hrad na zámek, protože jej lidé respektují a mají ho rádi.

Takového vladaře jim můžeme jen závidět, ale asi si ho ani nezasloužíme.

Projeli jsme to na Bílé hoře a pak 300 let lezli Vídni do zadku. Republiku jsme si založili polovičním podvodem a taky neměla dlouhého trvání. Pak jsme donášeli gestapu a nechali si vyvraždit elitu, pokud nezdrhla za hranice. Potom jsme si dobrovolně zvolili vládu pologramotných vrahů a jim i Moskvě také zdatně přisluhovali. Havla nám záviděl celý svět, ale my dali přednost narcisovi bez skrupulí. Prošvihli jsme šanci na budování slušné demokratické společnosti. Zvolili jsme si burana, který byl pro smích celému světu a bratříčkoval se Stalinem třetím, který přijal jméno Putin a čínskými soudruhy, kteří přiznávají přes tisíc popravených lidí ročně. Kdo to bude příště? Zloděj, konfident, mafián, lhář, stíhaný podvodník: prostě jeden z nás! Zase bude ostuda? Takoví opravdu jsme?