Vidím, že se k přírodě nechováme dobře. Neumím změřit všechny ty ozóny a uhlíkové stopy, ale vidím odpadky v lese, chemii na polích, nekonečně fronty kamionů na silnicích, miliony zbytečných letů a hory plastů v mořích.
Jsem zelený čím dál víc, snad je to tím, že se o ekologii víc mluví, nebo že stárnu a spousta věcí mi začíná připadat zbytečná. Tedy, abychom si rozuměli, nehrozí, že budu stát v Dejvicích na Evropské s recyklovaným mávátkem v ruce a vítat vládní limuzínu s pološílenou Grétou. Každý fanatismus je zhoubný a zničí i původně dobrou myšlenku.
Aniž bych musel číst traktáty ekoteroristů a přemýšlet která korporace platí které vědce, stačí se rozhlédnout a vidím, že se k přírodě nechováme dobře. Neumím změřit všechny ty ozóny a uhlíkové stopy, ale vidím odpadky v lese, chemii na polích, nekonečně fronty kamionů na silnicích, miliony zbytečných letů a hory plastů v mořích. Identifikoval jsem dva hlavní důvody, proč tomu tak je: jedním jsou peníze a druhým obyčejná lidská lhostejnost, resp. hloupost.
Neustálý tlak akcionářů na zvyšování výnosů tlačí manažery firem mimo jiné ke globalizaci.
Uvedu příklad. Celosvětově působící firma nevyrábí instantní kávu v každé jednotlivé zemi, dokonce ani na každém kontinentě. Nejnižší výrobní cenu docílí při co největším objemu výroby, takže ji produkuje pouze v jediné továrně v Jižní Americe. Pak ji letadla, lodě a kamiony vozí sem a tam po celé planetě, až ji přivezou i do konzumu v Horní Dolní. Dosadit si můžete jakékoli jiné zboží. Důsledek je ten, že malá skupina akcionářů je ještě o fous bohatší a my ostatní neseme důsledky těch ujetých tunokilometrů. Podobně je tomu u chemického zemědělství, které sice zvýší výnos z hektaru, ale cestou k němu ledacos zničí. A tak bych mohl pokračovat.
Odpovědí není socialismus, pětiletky nebo nekonečné regulace. Státy přeci mají možnost své ekonomické prostředí řídit jinak. Pomocí cel, daní, případně dotací směrovat investory a podnikatele tím správným/udržitelným směrem.
Jenže v praxi jdeme bohužel z jednoho extrému do druhého. Jedna parta bezohledně podniká a druhá se poutá řetězem k elektrárnám a k lodím lovícím velryby. Jsme nepoučitelní.
Už dlouho se zabývám následujícím receptem: V současné době se prodává elektřina tak, že čím víc odeberete, tím je levnější. Mám na mysli tu silovou část, zbytek jsou fixní náklady na přenosovou soustavu a tak podobně.
Moje představa je taková, že by cena byla rozpočítána na počet členů domácnosti. Při nejnižším odběru na hlavu (například samostatně žijící důchodce, který si jen svítí a kouká na TV) by byl v nejnižší sazbě. Pokud někdo musí mít doma klimatizaci, případně vyhřívat v zimě venkovní bazén, tak by platil nejvyšší sazbu za kilowatthodinu. Nikdo nemá nic proti luxusu, ale ten halt něco stojí. Že je to skrytá majetková daň, nebo dokonce progresivní zdanění? Ne není, je to čistokrevná daň z luxusu, která může docílit úspor energie, které nevyrábíme dost a nebude ji kde koupit. Je to sociálně citlivé řešení, pro které se ale shoda v parlamentě nenajde. Protože je tu energetická loby, ODS bude bránit bohaté a taky je třeba za každou cenu stavět další bloky, však ono z těch miliardových zakázek vždycky něco kápne…
Každý by měl začít od sebe. Proč žádná zelená organizace ještě nevydala jednoduché desatero, které by se učila školou povinná dítka. I já bych si rád ověřil, jestli dělám všechno, co bych mohl. Vždyť to nic nestojí!
