Je Rusko (znovu) říší zla?

Pamatuji si z dob komunismu vtipnou odpověď na otázku: "Co je to recepce?" Bylo to takhle: "Recepce je hostina, na níž lid ústy svých volených zástupců prožírá výsledky své činorodé práce." Dnes koluje podobný citát: "Západ bude bojovat s Ruskem až do posledního Ukrajince."

Je to smutná pravda, protože není jisté, že země Západní Evropy tuší, s kým mají co do činění a jak velké nebezpečí Putinovo Rusko pro Evropu a celý svět opravdu představuje. Zúčastnil jsem se besedy s Liborem Dvořákem naším předním odborníkem na Sovětský svaz před i po jeho rozpadu. Má proto ty nejlepší předpoklady, protože prožil pár let v SSSR a neustále se do Ruska i bývalých sovětských republik vrací. Dnes především v dresu Českého rozhlasu, ale vídáme jej i v televizi. Denně studuje světové zdroje, píše, překládá z ruštiny, je vy spojení s našimi zahraničními zpravodaji a četnými přáteli, které v tomto prostoru má. Jeho pohled je tedy více než zasvěcený.

V úvodu krátce shrnul historii rozpadu SSSR a toho, co následovalo až dodnes. Vzestup nenápadného muže, který v současnosti píše dějiny, i když žádný pozitivní záznam to nebude.

Je přesvědčen o tom, že Putin tuto nespravedlivou a zbytečně krutou válku nemůže vyhrát, zároveň je ale jasné, že mu ukrajinský prezident nemůže postoupit, byť jen píď svého území. Rusko možná ve finále ustoupí všude, jen na Krymu ne.

Na dotaz, zda je kremelský šéf ještě při smyslech, odpověděl, že vidí obě jeho tváře: chladného agenta KGB, i diktátora, kterému nevychází jeho plány, protože mu okolí lže a pak vypadává z oken.

Posledním územním ziskům lze podle pana Dvořáka věřit, neboť je potvrzují i nezávislé (především britské) zpravodajské zdroje. Jde to až překvapivě dobře.

Obavu z použití "malých" jaderných zbraní nesdílí do té míry, že bychom se tím jako Západ měli nechat vydírat. Na druhé straně si nedělá iluze, že by tomu někdo z Putinova okolí dokázal zabránit, pokud by se báťuška rozhodl.

Zajímavá byla i kapitola o ukrajinském jazyku, který je od ruštiny dále, než bychom čekali, spíše Ukrajincům rozumějí Poláci. Nicméně zvěsti ruské propagandy o tom, že by byli ukrajinští Rusové utlačováni, omezování na svobodě užívat mateřštinu, tisknout v ruštině noviny, jsou podle našeho dnešního řečníka silně přehnané. 

Libor Dvořák vidí značné rozdíly mezi jednotlivými částmi Ukrajiny, a to jak ve vnímání konfliktu, tak v celkové orientaci na Západ. Přeci jen nejzápadnější oblasti prosperují lépe, řada tamějších obyvatel byla v EU za prací a vrátila se s penězi i zkušenostmi. Čím dále na Východ, tím je situace horší, i když jako jeden z benefitů této války vidí náš host kromě jiného nebývalé národnostní ukrajinské uvědomění, a to i u etnických Rusů. Nikdo by nedokázal sjednotit Ukrajinu více než se to podařilo Vladimíru Vladimíroviči.

Libor Dvořák je výborný řečník vytrénovaný letitou zkušenosti novináře a rozhlasáka, je radost poslouchat jeho přesnou a vytříbenou češtinu.