Inflace a volby

V médiích teď často slyšíme, že inflace nabírá na otáčkách, ekonomové se zmiňují o dluhových brzdách a podobně. Možná by bylo dobré si některé pojmy přeložit do normálního lidského jazyka a ukázat na konkrétním příkladu.

Josef Novák má měsíční výplatu (aby se to dobře počítalo) 10.000 korun a naspořeno má 100.000 Kč. Za svůj plat i úspory si může koupit zboží a služby v hodnotě sto deseti tisíc, někdy hovoříme o tzv. „kupní síle“.

Když je inflace 2,5 % ročně (to znamená, že se ceny za rok zvedly v průměru o 2,5 %), tak už si nekoupí z výplaty stejný nákup, ale těch původních 10.000 má kupní sílu už jen 9.750 korun a jeho úspory se také scvrkly, protože si za ně koupí zboží už jen v hodnotě 97.500.

Je to jako by mu stát sebral 250 každý měsíc z výplaty a 2.750 korun z úspor.

Co udělá Josef Novák? Zastupován odbory bude chtít zvýšit plat a populistická vláda, která chce být znovu zvolena, nadšeně podporovaná Venezuelou, mu skutečně přidá.

Jenže mezitím se zboží a služby zase zdražily, takže ani ze zvýšeného platu si Pepa nekoupí to, co na začátku našeho příběhu. A co úspory? Ty se na rozdíl od platu zvýšit nedají. O ty toho našeho Pepíka vláda jednoduše okradla. Takto se roztáčí tzv. inflační spirála. Kdo chce vědět kde to skončí, ať s to přečte u E.M. Remarqua.

A důvody inflace? Nenechte se zmást řečmi o tom, že si ji importujeme. To je jen část pravdy. Ten hlavní problém spočívá v tom, že vláda rozdává více, než na daních vybere. Je to stejné, jako byste v domácnosti utratili, více než vyděláte. Rozdíl kryjete půjčkou. Jenže na ní běží nemalé úroky. A jste v pasti. Vláda past odsouvá tím, že tiskne více a více bankovek a dluh roste. A svým voličům přidává rychleji, než roste produktivita práce. Čili: dělník během své šichty vyrobil místo sta kusů 102, ale my mu nepřidáme 2 %, nýbrž díky Středulovi a jemu podobným aspoň 6 %.

Z napsaného naprosto jasně vyplývá, že se chováme jako kníže Rohan a věříme, že nepřijde ten okamžik, kdy se ocitneme na mizině. Jenže on přijde, když si nezvolíme vládu, která bude mít odvahu říct voličům pravdu. Že mejdan skončil a že teď je třeba šlápnout na brzdu, protože se blížíme k propasti. Kdo ale bude volit takovou stranu, která to řekne na rovinu? Pouhá hrstka zodpovědných. Přes 30 procent obyvatelstva skočí zase na nějakou koblihu nebo slevu na jízdném a zbytek pojede místo voleb radši na chatu…

Jsme nedobrovolnými akcionáři tohoto státu, který někdo špatně vede, ale jen menšina chce zdravou firmu, většina chce dividendy, i když je firma skoro plajte! Takže to na té říjnové valné hromadě zase špatně dopadne.

Zajímavé je, že podle grafů, které předvádí Vašek Hlodavec každou neděli, až 44 % populace vnímá inflaci jako vážný problém. Koho, ale těchto 44 % voličů bude volit? Problém vnímat a problém řešit, či být ochoten se na jeho řešení podílet, je to totiž velký rozdíl. Tahle vláda lidi naučila jen čekat na dotace s napřaženými dlaněmi. Tak jak to dělá i ona sama s velkouzenářem v čele!