Globalizace, hamižnost akcionářů a koronamor

Už mnoho let se píše o tom, že kolem nás řádí globalizace. Svět je díky rychlým spojům čím dál menší a identické zboží najdete v supermarketu v Kuala Lumpuru i v Žabovřeskách. Jedním z důsledků globalizace díky stále většímu volání akcionářů firem po nekonečném růstu zisků, je také takzvaná „specializace“. Pod tím pojmem se skrývá fakt, že je ekonomicky výhodnější, aby továrny nevyráběly příliš široký sortiment, nýbrž naopak: aby vyráběly co největší počet stejných, a tudíž levnější kusů malého sortimentu. V praxi to vypadá například tak, že nejmenovaný potravinářský gigant vyrábí jogurty jen v Čechách, sýry jen v Polsku, máslo jen v Irsku a tvaroh jen ve Francii. Kamiony brázdí Evropu a převážejí zboží sem a tam, abychom našli ve svém oblíbeném obchodě celý bohatý sortiment. 

Jaké to má důsledky? Katastrofální, protože se za a) pálí benzín a nákupem ropy, ze které se vyrábí, podporujeme blízkovýchodní a ruské emíry, kteří pak mohou vyzbrojovat teroristy a zelené mužíky. Za b) se ničí silnice, ale jejich opravy nehradí globální giganti, nýbrž státní rozpočty především tranzitních zemí. Jsem si téměř jist, že na to vybrané mýto nestačí. 

A to všechno proto, že i přes vysoké dopravní náklady, jsou zisky z této vysoce specializované výroby vyšší, než kdyby se v každé zemi vyráběl celý sortiment. Akcionáři si mnou ruce a my zákazníci jako ovce nakupujeme. Jenže pak vypukne požár a továrna ve Francii vyhoří. Když dočasně vypadne ze sortimentu tvaroh, je to jedno, bez toho se dá žít, ale pak vypukne mor a najednou vypadnou léky z Číny.

Znamená to, že managementy farmaceutických firem, aby splnily nehorázné požadavky svých akcionářů, přesunuly výrobu do zemí, kde je relativně nízká cena pracovní síly (i když zrovna ve výrobě léků, nemůže lidská práce hrát zásadní roli) a když se pak tahle země náhle ocitla v karanténě a chaosu, tak jsme na suchu. Kapitáni průmyslu vložili takříkajíc všechna vejce do jednoho košíku. Nemají plán B, protože jediným kritériem byla úspora ve výši pár centů za kus, které při milionech balení vyrobí ty voňavé žluťoučké dividendy. Nehledělo se ani na to, že léky by se měly zapsat na seznam strategických položek, které jsou v podstatě otázkou národní bezpečnosti.

Ne, jde jen o peníze, lidí je dost, tak prostě pochcípají! A hlavně ti starší, ti jen zatěžují solidární penzijní systém. Jistě chápete, že jsem ten potravinářský příklad pro účely tohoto sloupku poněkud zjednodušil a odpustíte mi to.

Jestli ty spousty mrtvých poslouží k tomu, aby se aspoň trochu změnil způsob uvažování a lidé konečně pochopili, že globalizace sebou nese velká rizika, která je nutno brát vážně, tak ti lidé snad neumírali úplně zbytečně.