Dozvuky prezidentské volby

V nastalé euforii po zvolení generála se děkovalo kdekomu. Méně úspěšným kandidátům na prezidenta, volebnímu štábu, nám podporovatelům a samozřejmě paní Evě, ale na někoho se, myslím, docela zapomnělo. Spolek, kterému se podařilo probudit občanskou společnost z letargie, spolek, který dokázal přivést lidi na náměstí, spolek, jemuž shromáždění na Letné se tehdy velkouzenář smál. Ukázalo se, že se hluboce mýlil. David porazil Goliáše, nerozhodují ani miliardy, marketingoví mágové, ani bezcharakterní zákulisní tahy. Účet mu vystavili sami občané. Jsem přesvědčen, že bez Milionu chvilek pro demokracii by Pětikoalice nevyhrála volby, a že tihle mladí lidé otevřeli cestu i ke zvolení prvního demokratického prezidenta po dvaceti letech politického suterénu.

Z reakcí zahraničních politických špiček je velmi jasně patrná úleva, že už nebudou muset jednat s našimi představiteli, kteří nejsou "salonfähig". Na otázku, proč motýl Emanuel přijal velkouzenáře, a ne francouzskou legií vyznamenaného hrdinu, je snadná odpověď. Ve Francii je byznys vždycky na prvním místě a pravděpodobně zvítězil názor, že jim AB pomůže se zakázkou na dostavbu Dukovan. 

Velice smutnou úlohu "užitečného idiota" sehrál Michael Kocáb. Chápu syna evangelického faráře a zakazovaného hudebníka, že na dobu předlistopadovou nemá pěkné vzpomínky, chápu, že si mezi dvěma bývalými členy KSČ nemohl vybrat, ale nechápu, proč o tom cítil potřebu dávat rozhovory. Pro řadu lidí je díky podílu na odchodu Sovětské armády morální autoritou, ale tahle pozice je též zavazující. Měl by vědět, komu jeho vytrubovaná zásadovost posloužila, pokud mu to nedošlo, je to smutné a jestli ho vedla jen touha se zviditelnit, je to smutné dvojnásob. Naštěstí se jeho doporučením mnoho lidí neřídilo a v očích řady spoluobčanů (včetně mě) jeho kredit utrpěl dost vážný šrám.

Naopak jsem přesvědčen o tom, že podpora dlouhé řady představitelů kulturní a umělecké obce v čele s vrchním Cimrmanologem, pomohla přesvědčit mnohé, kteří váhali. Byla radost vidět, kdo všechno přišel sledovat výsledek voleb do sálu Fórum Karlín. Nemá smysl jmenovat, bylo to v televizi. Paní Křemílek-Vochomůrková si pro další medaili nepřišla asi jen proto, že jí to zdraví nedovolilo.

Byl to pocit téměř srovnatelný se sledováním prvního novoročního projevu Václava prvního.

Svá slova o tom, že pro moderátora jsou nejhorší žvanilové, nebo naopak ti mlčenliví, ze kterých musí jeden odpovědi páčit, musel revidovat Michal Kubal. Jeho perfektně vedený rozhovor s GP v Národním muzeu večer po volbách, se mi jevil spíše jako přátelské popovídání. Opadly emoce a strach z chyby, náš pan prezident se choval uvolněně, stejně tak jak jsem ho zažil na neformálních setkáních v posledních třech letech. 

Ryba vždycky smrdí od hlavy. Věřím, že se vertikálně nešíří jen to negativní, ale i to pozitivní a že volba bude mít vliv na zlepšení "blbé nálady" a elementární slušnost ve společnosti.

                                                               First lady, first kiss...