Diagnóza války na Ukrajině

Když požádáme lékaře o diagnózu, provede všechna potřebná vyšetření a na základě svých zkušeností nám ji stanoví. Musíme být připraveni, může být nepříjemná, někdy jde i o život. Ale nikdy se nemůžeme zlobit na lékaře (nebo na pošťáka), protože on tu chorobu nezpůsobil, pouze diagnostikoval. Přesně tenhle pocit jsem měl po debatě s generálem Andorem Šándorem.

Už úvodním slově upozornil, že nám nebude sdělovat své názory, pouze zrekapituluje ověřená fakta a nechá nás, abychom si názor udělali sami. A postupoval s maximální snahou po objektivitě. Začal koncem studené války, sjednocením Německa, všemi dohodami i smlouvami ať už psanými či nepsaným a konstatoval, že nebyla dodrženy. Nedobře se nám poslouchalo, že nebyla dodrženy žádnou ze stran, tedy nejen Ruskem a Ukrajinou, ale ani Západem s USA v čele.

Jakkoli se nám může zdát ruský pocit ohrožení Západem iracionální, protože nikdo přeci nechce napadnout Ruskou federaci, zkusme si představit jejich pocity, když se od rozpadu SSSR postupně NATO rozšířilo do těsné blízkosti ruských hranic, a tím porušilo všechny své sliby.

Měli bychom se umět zbavit dojmu, že šíříme svobodu a demokracii, protože to je to nejlepší v dějinách lidstva a každý by nám za to měl být vděčný. To si mysleli o svých výpravách i křižáci a muslimové v tom žijí dodnes. Jak se nám zajídá, když někdo jiný (v Berlíně, Moskvě, Bruselu, Washingtonu) ví daleko líp než my sami, co je pro nás dobré?

Když se snažíme protivníka pochopit, tak to přeci vůbec neznamená, že s ním souhlasíme! Je to jako s pochopením WW2: jak mohl národ Goethův a Schillerův způsobit ve 20. století taková zvěrstva? V historických souvislostech je to možné pochopit, ale nikdy ne omluvit, či odpustit.

Ve druhé části besedy následovaly dotazy přítomných. Některé nás diváky usvědčovaly z nedostatečných znalostí vojenství, místy vítězilo srdce (rozhořčené obrázky z Ukrajiny) nad šedou kůrou mozkovou. Se střízlivou hlavou, kterou pan generál hrdě nosí na svých ramenou, tvrdí, že toho Západ o mnoho víc, než dělá, udělat vlastně nemůže.

Umí si představit, že Rusko použije malé lokální jaderné zbraně, ale opravdu pouze v krajním případě. Na rozdíl od nás se nedomnívá, že je speciální vojenská operace zpackaná a že nejde podle plánu a že Putin zešílel. Nicméně, nad některými „výkony“ Rudé armády kroutí hlavou a ano, zdá se, že organizace a logistika nefunguje nejlépe. Avšak pohled na mapu bojiště mu říká, že postupují mnimálně na jihovýchodě přesně tak, jak pravděpodobně plánovali. 

Vidí velikou naději v jednáních, která se intenzivně vedou mezi oběma stranami a která budou tajná a bez účasti špiček, až do té doby, dokud se nenapíše poslední písmeno. Obě strany si musejí zachovat tvář a dohodu doma prodat jako vítězství. To nebude snadné, přesto se to dá možná v dubnu očekávat. Pravděpodobnost rozšíření konfliktu do Evropy vidí jako malou, Rusko na to nemá ani vojenskou ani finanční kapacitu, sankce pomalu zabírají, ale budou sakra bolet i nás!