Chybí mi rodiče

Chybí mi rodiče, jací byli dříve. Pro které "ne" bylo "ne" a "ano" znamenalo "ano". Kteří jednoho připravili na to, že nemůže mít všechno a že to přesto jde. Kteří jednomu vysvětlili, že dobrý člověk se pozná podle chování, a ne podle toho, co vlastní. Kteří dětem nedali všechno, co chtěly, ale pouze to, co potřebovaly, nebo co si zasloužily. Kteří je nerozmazovali, ale připravili pro život. Jako dítě jsem tomu říkal "drsná škola", dnes bych to prostě nazval "výchovou". Zdroj: teta Wiki

Často se zamýšlím nad výchovou dětí a nacházím argumenty pro i proti. Na jedné straně nemoderní přísné rodičovství plné příkazů a na druhé straně bezbřehá volnost, která má prý zajistit všestranný a harmonický rozvoj osobnosti. I názory odborníků se různí. Otázkou je, jestli nechceme po těch malých človíčcích příliš mnoho, pokud jim přenecháme řízení celé rodiny. Co když je stresuje přílišná odpovědnost a nebereme jim tím bezstarostné dětství, kde jsou jasně namalované hranice a pravidla, podle kterých se naučí orientovat i v pozdější dospělosti?

Nečeká snad naše děti svět plný autorit počínaje učiteli a nadřízenými v zaměstnání konče.

Pokud jsou děti zvyklé o všem svobodně rozhodovat, nebudete to pro ně šok, že se okolní svět takto benevolentní rodině moc podobat nebude?

Neskončí to tím, že dítě bude jíst jen to, co zná a co mu chutná a nikdy neochutná něco jiného a třeba zdravějšího, než je současná (ne)kuchyně moderních zaměstnaných žen. Ale platí to i opačně. Nejsem si jist, zda jsou vegetariánství a zaručeně zdravé bio recepty to nejlepší pro dětí v bouřlivém rozvoji a růstu.

Nejsou třeba masakry v amerických školách důsledkem toho, že někteří dospívající jedinci nejsou připraveni na odmítnutí, na to, že nelze všechno dostat, a že nebude vždycky všechno podle jejich vůle? Nevím, ale napadlo mě to. Jsem pro, abychom vysvětlovali a jistě není dobré děti podceňovat, většinou jsou dál, než si myslíme, ale mohou opravdu všechny naše důvody pochopit a zařadit do nějakého smysluplného a dlouhodobějšího konceptu?

Doba se mění, mění se i nároky na děti i rodiče a zcela jistě není možné se vracet zpět anebo tupě trvat na výchově desítky let zastaralé. Měli bychom naše potomky především připravit na pozdější život, a ne je chovat jako v bavlnce a pak je vystrčit na mráz. Není divu, že se jim od prsu nechce ani po třicítce, když mají doma všechápající a bezpečný přístav, o dokonalém servisu ani nemluvně.

Stejně důležité je dát těm parchantům také mravní základ a učit je kritickému myšlení, aby v dospělosti používali vlastní hlavu, a ne sociální sítě. Aby byli finančně gramotní a neskočili na kdejaký na první pohled voňavý špek.

Na auto si uděláte řidičák, na pistoli zbrojní průkaz, ale rodičem se někdy staneme z leknutí, ale skoro vždycky nepřipraveni. Nikdo nám nedá druhou šanci, dělat to příště líp, protože, když už konečně máte pocit, že víte, co a jak, už nejste rodič, ale prarodič a doba vymknutá z kloubů šílí, stejně jako za časů Willík od Avony.

Jak si vybrat z té záplavy literatury a názorů na webu? To fakt netuším, a proto ocituji Marka Ebena a jeho radu pro rodiče dospívajících dětí. "Nepijte moc, ale zato pravidelně!"