Nezřídka se v tom skrývá také nepřiznaný pocit, že oni sami měli být „šikovnější“ a také si nakrást. Podle hesla, všechny peníze, které jsem neukradl já, jsou špinavé. Tato skupina lidí také nevěří, že je možné zbohatnout poctivě.
Nejen já, ale řada mých přátel si láme hlavu, kdo jsou vlastně voliči ANO. Jako bychom nemohli pochopit, že může někdo s IQ nad 100 vybrat z obálky zrovna tento hlasovací lístek.
Pokusím se identifikovat hlavní skupiny a jejich motivace.
Zklamaný – to je člověk, jenž vkládal do polistopadového vývoje příliš idealizovaná očekávání, která se nenaplnila. Vycházel přitom z nereálné představy, že se vedení státu ujmou andělé, kteří nevyužijí popřevratového zmatku k obohacení. Případně to neudělají sami, ale umožní to jiným. Je přitom jedno, jestli z toho něco měli, nebo byli jen neschopní. Umožnili krádež století a Zklamaný občan jim to nemůže odpustit. Nezřídka se v tom skrývá také nepřiznaný pocit, že oni sami měli být „šikovnější“ a také si nakrást. Podle hesla, všechny peníze, které jsem neukradl já, jsou špinavé. Tato skupina lidí také nevěří, že je možné zbohatnout bez zločinného jednání. V čemž má minimálně u té nejbohatší vrstvy pravdu. Nevím už, kdo to v Americe řekl, že za každým velkým majetkem se skrývá zločin. Nejen v Americe. Překvapivé je, že Zklamaný dává hlas jednom z těch, kteří se právě nestyděli a na té loupeži století participovali. Nejabsurdnější je jeho víra, že ten, kdo má dost, již nepotřebuje krást. Kdy bude mít dost? Nikdy. Vždycky bude chtít víc!
Zhrzený – to je člověk, který měl za minulého režimu určité postavení a tím nemyslím pouze funkce, ale i status. Z toho vyplývaly v té době také nadprůměrné příjmy. Změnou poměrů se přihodilo to, že o toto postavení ve společnosti přišel, a přestože se mu nežije špatně, již nepatří ke smetánce. Sem bychom mohli zařadit například zelináře, řezníky, číšníky, ale i preferovaná zaměstnání, jako byli horníci a podobně. Vědomě nejmenuji vexláky, protože ti se včas zorientovali a zamířili velmi vysoko. Zhrzený se nebyl schopen (ať už díky věku, nebo z jiných důvodů) včas rekvalifikovat, a tak už není ve svém okruhu jedničkou. Zhrzený se závistí sleduje dění kolem sebe. Věří tomu, že ANO znovu nastolí rovnováhu podle jeho představ.
Jednoduchý – to je člověk, který potřebuje jasné a jednoduché instrukce. Ať už v práci, v manželství nebo v politice. Říká se tomu instruktivní vedení, kterým byste přemýšlivějšího pracovníka urazili, ale Jednoduchý to takhle má rád. Zároveň si potřebuje svého nadřízeného vážit a případně jej i obdivovat. To pro tyto typy ukazuje Putin svaly při jízdě na koni do půl těla, a přitom, když holýma rukama přemůže medvěda. Jednoduchý je přesně ten model, který vyhovuje každému diktátorovi, jenž si hraje na mesiáše. Ať už se jmenoval Adolf, Voloďa či Andrej. Do této skupiny patřil i Mečiar, kterého slovenští Jednodušší obdivovali. Také to trochu připomíná predestinaci z novely Konec civilizace /Brave New World/: „Jsem gama. Jsem hrdý na to, že jsem gama. Poslouchám bez odmluv alfu a betu.“
Pragmatik – to je naopak inteligentní člověk, který však naprosto odmítá, že by mělo v politice existovat něco jako morálka či etika. Citát z takového Pragmatika: „Rusko si Krymem zabralo kus cizího státu, porušilo tak všechny uzavřené smlouvy a mezinárodní právo. Avšak udělat to mohlo, protože vědělo, že si to může dovolit, nikdo nebude schopen mu v tom zabránit.“ Ano, a jak říká náš vrchní dement je to „fait accompli“. Pragmatik obdivuje ostatní pragmatiky, že si dokážou vytvořit situaci, kdy mohou beztrestně konat téměř cokoli. Pro ně je velkouzenář leader non plus ultra.
Mlčící většinovec – to je člověk, který na přímou otázku odpoví, že vlastně není koho volit. Vždyť kradou všichni a Motýle je alespoň schopný. Je to podobné, jako když si v Praze s odstupem času říkáme, že Bém vlastně nebyl špatný primátor. Sice mizely miliardy a on se mazlil s kmotry, ale aspoň se stavělo. Metro, Blanka. Možná už by dnes stál i okruh a rychlodráha na letiště. Na druhou přímou otázku odpoví: „A máš někoho jiného, koho bych mohl volit?“
Odpovídám taktéž otázkou: „Necháš svou malou dceru chodit do třídy, kterou vede pedofilní učitel, jen proto, že zrovna nemají jiného kantora?“ Pedofila je třeba od dětí izolovat. A to okamžitě!
Zamilovaná – to je osoba, (nejen) ženského pohlaví, které se AB líbí a je do něj tak trochu zabouchnutá. Jakkoli se to může ostatním zdát neuvěřitelné, i to je možné. Vzpomeňte si na obdivovatelky vrahů a kriminálníků. Sexuální přitažlivost predátorů není ničím novým. Ženy si podvědomě vybírají ty nejsilnější jedince, tak to je v přírodě zařízené.
Opravdu chudí – to jsou lidé, kteří se většinou ne vlastní vinou ocitli ve finanční tísni a je jim houby platné, že vláda publikuje průměrný plat kolem třiceti tisíc. Neumějí si spočítat, že aby se na tento průměr vyvážil jeden ředitel s platem kolem 130.000, může pobírat dalších pět nebožáků maximálně 10.000 korun. Když ta čísla zdvojnásobíme, tak na jednoho manažera s platem 230.000 připadá deset (sic!) lidí, kteří nemají ani na nájem. Samoživitelky, důchodci, rozvedené s dětmi, nemocní a postižení, topící se stébla chytají a je jim jedno, že jim ho podává miliardář, který jimi pohrdá a mluví o nich v soukromí jako o sockách.
Možná existují ještě další živočišné druhy, které jsem zatím neidentifikoval, také to není práce pro amatéra. Kde jsou všichni ti sociologové, kteří by takovou studii měli zpracovat pro demokratické strany? Proč ještě na tyto skupiny voličů nebyla sepsána strategie, která by se je pokusila od ANO odlákat? Spoléhají se snad naši liberálové na Boží zázrak? To bych tak ještě chápal u KDÚ, ale co ti ostatní?
