Každý den sledujeme bezostyšnost našich politiků a politických podnikatelů, kteří se spoléhají na svou beztrestnost a co horšího, oni se na ni spoléhají oprávněně!
Právnické fakulty ročně produkují stovky právníků, ze kterých se postupně stávají notáři, soudci, státní zástupci a advokáti. Proč se takový absolvent rozhodne pro jednu či druhou roli se můžeme jen dohadovat.
Velkou roli může hrát náhoda, rodinný vzor či vliv špatné četby, ale pokud se budeme držet ideálních předpokladů, měli by se pro soudcovský talár rozhodnout ti, kterým jde především o spravedlnost, pro roli státního zástupce ten nebo ta, jíž jde hlavně o maximální dodržování zákonů, pro úlohu advokáta dobrý rétor, jemuž nevadí, že bude zároveň i podnikatelem a nic lidského mu není cizí. Aniž bych chtěl podceňovat notářky a notáře, jsou to ponejvíce úředníci, takže se pro takovou kancelář asi rozhodnou ti, kteří během studia pochopili, že na ostatní tři směry nemají dostatečně dobré nervy a žaludek.
Uvědomuji si, že takové zjednodušení nadzvedne ze židle řadu učených kolegů a že riskuji mnoho žalob, ale nejsme u soudu - je to jen blog:-)
Zajímavý je další vývoj takového jedince po nástupu do práce. Je formován především vzory v daném oboru a praxí předcházející jeho vlastní samostatnosti.
Advokát si musí sám pro sebe stanovit hranici, kam až je při obhajobě svého klienta ochoten zajít, soudce pochopí, že nemá čas dlouze a obtížně hledat spravedlnost, že jde především o formální nedostatky, ale nejhůře je na tom státní zástupce. On nebo ona je nejvíce vydán na pospas politickým tlakům a společně se soudci také všeobjímající korupci.
Jak je možné, že výše zmíněné univerzity dokáží vychovat tak schopné advokáty, kteří vysekají i ty nejtěžší mafiány, zatímco státní zástupci a soudci – absolventi stejné školy - vrší jednu procesní chybu za druhou? Ve finále jsou vždy důkazy nepřípustné, lhůty nedodržené a zločiny promlčené. Nakonec ještě ti uličníci dostanou odškodné.
Každý den sledujeme bezostyšnost našich politiků a politických podnikatelů, kteří se spoléhají na svou beztrestnost a co horšího, oni se na ni spoléhají oprávněně!
„To be fair“, jen nutno také zmínit nezanedbatelnou roli policie a jejích speciálních útvarů, bez jejichž pomoci by se jim to tak snadno nedařilo.
Vedle politické nekulturnosti v přímém přenosu našich televizí, přispívá tato soudní praxe k našemu celkovému zhnusení politiky a politikou a nahrává těm, jejichž programem je demontáž demokracie.
