Byl jsem rozhodnutý udělat pro stranu a její ideály naprosto všechno. Když to bude zapotřebí, půjdu i přes mrtvoly! Obětoval jsem politice rodinu i charakter. Mám balík na Kajmanech a barák na Floridě, ale taky permanentní absťák!
Anonymní politici (AP) jsou společenství žen a mužů, kteří spolu sdílejí své zkušenosti, sílu a naději, že dovedou vyřešit svůj společný problém a pomoci ostatním k uzdravení ze závislosti na politice.
Jediným požadavkem pro členství v AP je touha přestat se zabývat politikou. Nemáme žádné povinné poplatky ani vstupné, jsme soběstační díky vlastním dobrovolným příspěvkům.
Anonymní politici nejsou spojeni s žádnou sektou, církví, politickou organizací či jakoukoliv jinou institucí. Nepřejí si zaplést se do jakékoli rozepře, neodporují, ale ani nepodporují žádné vnější programy. Našim prvotním účelem je zůstat mimo politiku a pomáhat ostatním politikům toho dosahovat.
„Dobrý večer, jmenuji se Jiří (Vašek, Zdeněk, Karel, Marcel, Jarda, Petr...) a jsem závislý.“
„Dobrý večer, Jiří, vítáme tě.“
„Pověz nám něco o sobě a své závislosti, Jiří.“
„Spadl jsem do toho vlastně už na škole. Učarovali mi charismatičtí politici, jejich projevy a hlavně jejich moc. Stal jsem se členem organizace mladých zelených ( červených, žlutých, modrých, černých, zásadně bezbarvých, ...) a té jsem věnoval všechen svůj volný čas. Patřil jsem k nejaktivnějším pomocníkům v předvolební kampani a nevynechal jediný šéfův projev. Můj obdiv k němu neznal mezí. Snil jsem o tom, že budu jednou jako on. Všiml si mě a nabídl mi místo na kandidátce. Sice zatím nevolitelné, ale i tak jsem na to byl pyšný. Podařilo se mi sehnat velkého sponzora a postupně jsem se dostával na kandidátce výš a výš, až jsem bezprostředně po ukončení VŠ usedl do poslaneckého křesla. Byl jsem rozhodnutý udělat pro stranu a její ideály naprosto všechno. Když to bude zapotřebí, půjdu i přes mrtvoly! Postupně jsem se naučil jak strana funguje, jaké jsou mechanismy moci a ideálů ubývalo. Kontaktů a možností naopak přibývalo a tak kdykoli jsem si položil otázku, jestli jednám správně, odpovídal jsem si, že to tak v politice prostě chodí a jiné cesty není. Obětoval jsem politice rodinu i charakter, ale na druhé straně představa, že budu v jiné práci začínat za 20.000 hrubého od píky, nebyla moc lákavá. Zůstal jsem a protože nelze stát na místě, buď jdeš nahoru nebo dolů, šel jsem raději vzhůru. Jenže čím výš vystoupáte, tím prudší je tam vítr a ti kteří jsou kolem vás, nejsou vaši kamarádi, na které se můžete spolehnout, jsou to vaši soupeři, kteří čekají na vaši chybu. A vy ji jednoho dne uděláte. Tu první ustojíte, možná i tu druhou, ale po té třetí se ocitnete na dně. Všichni od vás dají ruce pryč, protože se o vás nechtějí umazat. A vy hrozně toužíte zpět, ale ono to nejde. Vzali vám hračku, co horšího, vzali vám drogu a vy sice máte balík na Kajmanech a barák na Floridě, ale taky permanentní absťák!“
„Vítáme tě mezi námi, Jiří (Vašku, Zdeňku, Karle, Marceli, Jardo, Petře...)!“
