Tenkrát na západě - Roadtrip 2014 - část 7

Pokračování vyprávění zážitků z cest po Pyrenejském poloostrově. Tak trochu cestopis, tak trochu vyprávění, tak trochu zdlouhavé a tak trochu zábavné i to je Tenkrát na západě - Roadtrip 2014.

Po nekonečném mostě

Po Portu byl na programu Lisabon. Kolem oběda jsme dorazili do Lisabonu. Auto jsme zaparkovali celkem vtipně na nějaké, v ten den ,neplacené zóně, hodili do sebe něco k obědu a vyrazili poznávat krásy tohohle nádherného města. Je celkem z kopce. To byl první můj dojem.

 A to hodně z kopce, ale nás to neodradilo a viděli jsme spoustu nádherných věcí. Jenže to už se začínalo stmívat a byl čas vyrazit za město najít něco fajnového k ubytování. Vyjíždíme z Lisabonu a míříme přes most Vasco de Gamma na druhou stranu zálivu. Neuvěřitelný zážitek. Most, který je dlouhý několik kilometrů a jeho součástí je lanový most. Nic neuvěřitelnějšího jsem neviděl. První odbočka do nikam, tu berem! Tak jsme projížeděli olivovými háji, polnostmi a podobnými typy krajin, kde všechno až do posledního metru čtverečního bylo ohrazené plotem. Náhle se zjevila cestička kamsi do lesa. "počkej tu já se tam dojdu podívat." Zvědi vyrazili a po chvíli bylo rozhodnuto, tady budem dnes spát. Ubytovali jsme se s vědomím nedalekého domu. Povečeřeli jsme instatní blivajs č. 4 a nesměl chybět tradiční digestiv v podobě piva nebo nějaké jiné alkoholické lahody. Dobrou noc! Jenže zas tak dobrá nebyla. Ten nedaleký dům vydával dost příšerné skřeky a hluky, které připomínali spíš vraždění nevinných zvířátek, tím nejbrutálnějším způsobem. Asi se nikdy nedozvíme co to bylo, ale příjemné to dvakrát nebylo.

Ježíš tě vidí!

Tak jsme se probrali do rána, kde skřeky neustávaly a proto jsme posnídali, abychom si zvedli náladu. "Ty vole sem jede auto!" přiběhl Volfík. Rychlé sbalení stanů, pravděpodobně zapříčinilo výsledek následujícího jednání. Přijíždí mercedes staršího roku výroby a v něm týpek vyhlížející dost nevlídně. Klobouk na hlavě, kožená bunda. Ihned spustil portugalštinu rychlostí kulometu, takže ani Bouba, kterej jedinej měl byť mizivou šanci něco pochytit, nerozuměl. Tak jsme vytáhli statečně angličtinu a prohodili jsme něco o brzkém odjezdu. Týpek zdvihl obočí a možná se i pousmál, šlápl na plyn a se slovy "OK, good" zmizel v lese. Fuj to jsem si oddychl. Takže Lisabon druhý den. Opět jsme se nechali unášet nádherou tohoto místa a opět jsme neprohloupili. Tentokrát jsme si dali do plánu i nejzápadnější místo Evropy, mys Cabo da Rocca.

Chvíle stoupání přes masiv a šup, před námi byl Atlantik v celé své kráse. Působivé místo s opravdu jedinečnou atmosférou. Ale je tu trochu větrno, tak jsme se zase vydali zpět do Lisabonu, že se zastavíme u obří sochy Ježíše, která zároveň měla být rozhlednou na město. Dorazili jsme na místo, jenže už bylo zavřeno, ačkoli podle tabule mělo být ještě čtvrt hodiny otevřeno, tak nikoho už dovnitř nepouštěli. Nasedli jsme do auta, Zdeněk za volantem. Chtěl se otočit ale ulice byla příliš úzká, tak hodil zpátečku. Celkem suvereně vyrazil zpět. Křach! Pak nastala ta trapná chvíle ticha. Kdbych měl na hlavě ventil, už dávno by z něj syčela pára, jak mi v tu chvíli stoupal tlak. "To si děláš prdel ne?" Pronesl jsem. Za moji smršti nadávek vyskakovali účastníci zájezdu z auta a šli obhlížet škody. Když to s odstupem ohodnotím, tak škody nebyly tak velké, ale stejně, je to vaše nové auto a kamarád, nekamarád prostě vám ho ten debil odřel! Toho dne jsem byl značně nekomunikativní a nevlídný dalo by se říci, ale jak šel čas, tak si člověk řekl, že si nebude kazit dovolenou autem a bude se tím zabývat později. Takže odjíždíme od sochy Krista se šrámem na autě i na duši a v celkovém rozrušení se nám povedl další kousek vjet na dálnici nebo most v opačném směru, než jsme chtěli, takže jsme si to pěkně ještě zaplatili. Zkrátka jestli jsme měli někdy smůlu, tak to bylo tohle odpoledne. Ubytovali jsme se kousek od pláže v lese, který sloužil jako odpadkový koš a toaleta místní pláže. Najedli se a jak jinak zakončit smolné odpoledne-den než tím, že začalo pršet. Takže párty se přesunula do stanu a pak se šlo spát. 

A co příště? Můžete se těšit na zážitky z pláže a jihu Portugalska.

Foto: Zdeněk, Bouba