Pošta

Miliardy instant messages, milióny emailů, tisíce sms a tisíce dopisů denně doručí doručovací služby. What's App, Facebook, Skype, iMessage, Viber a další. Staly se komunikátory našeho života. 

Je to vážně až trapné, ale znám ten pocit. Sedíte a nevíte coby. Tak prostě někomu napíšete. Znáte spoustu lidí, které jsou spojeni s vámi přes všemožné i nemožné. Když nechcete, nejste sám. Prostě jen otevřete messenger a pošlete zprávu. 

Pamatuji si to jako dnes, když měl táta v práci vytáčené připojení. Dělalo to takové komické zvuky, bylo to příšerně pomalé a příšerně drahé a ještě to obsazovalo linku. Ale všichni na to zírali s údivem. Mezitím někdo volal a táta mu říká: "Hmm, tak mi to odfaxuj!" Zanedlouho se dal fax do práce a lezla z něj nějaká věc s nadpisem faktura. Absolutně normální pro všechny. Ale ten internet to je pecka! A mně to vůbec nepřipadal rozdíl, jestli po telefonu a vytisknout nebo po internetu (telefonu) a podívat se na obrazovce. 

Uběhlo pár, možná desítek, let a já se vypravil na poštu. Smartphone v kapse, připojený přes bluetooth do mého autorádia. Poslouchám rádio přes internet a valím směrem k poště. Absolutně normální věc, která by snad dneska nepřekvapila nikoho. 

Balík jsem zabalil, vycpal novinami, aby se nic nepoškodilo, vyplnil celní prohlášení, adresu a odeslal. Když jsem odchzel z pošty dostal jsem najednou takový zvláštní pocit. Dojde vůbec ten balík? Co když se někomu nebude líbit, co je uvnitř? Co když ho ztratí? Co když ho rozbijí? A v tu chvíli jsem si uvědomil, že jsme tak zvyklí na neobyčejné věci, jako je internet, maily a instant messaging a zapomněli jsme na ten adrenalin, na to vzrušení, když člověk odesílá obyčejný balík. A ani nám nedochází, jak je to úžasné, když se něco z vaší ruky vydá na tak dalekou cestu a dojde za týden a něco přes půl světa. 

To je moment, kdy si uvědomíte, že svět není to, co býval. Je nový, je blízký, je dosažitelný a je všude. Co nám připadalo tehdy jako strašně daleko, jet 500km na hory, to je dnes rozdíl mezi mnou a domovem. Co tehdy bylo nové, dnes je samozřejmé. A tak u toho honu za novým a skvělým zapomínáme užívat toho, čeho jsme vůbec dosáhli.