Pokračování vyprávění zážitků z cest po Pyrenejském poloostrově. Tak trochu cestopis, tak trochu vyprávění, tak trochu zdlouhavé a tak trochu zábavné i to je Tenkrát na západě - Roadtrip 2014.
Portské...
Po dni plném až po poslední minutu jsme se vzbudili nedaleko jedné z místních řek. Bylo to velmi sympatické probuzení za zurčení vody v pozadí. Vyrážíme na západ. Po krátkém zastavení v národním parku jsme překročili hranici s Portugalskem a cíl byl celkem jasný - Porto. Prošli jsem si Porto, které mě celkem zaujalo jako město i jako kulturní centrum. Je však jedna věc, co mě jako technika zaujala a to metro, které se vynoří z tunelu, hrdě přejede most a tváří se, že nikdy metrem nebylo a jede si ulicemi jako přerostlá tramvaj. Samozřejmě velký zážitek vidět celé město, architekturu i místní lid. Během prohlídky nesměl chybět nákup pravého portského vína. Pak ale přišel čas na fotbal a město muselo stranou – stejně začalo pršet, takže jsme si dali něco dobrého, koukli se na fotbálek a vyrazili dál. Pokud jde o Porto a ubytování, tak zde jsme volili tradiční sofistikovanou metodu stanování na náměstí… Ne dělám si srandu. Byli jsme jako spořádaní lidé ubytováni v místním kempu, který cenově docela šel a byl pro nás určitým odpočinkem, protože člověk obnovil vše co potřeboval, nervy, vypral prádlo, sebe, zkrátka dali jsme se do richtiku, jak se říká, abychom mohli vyjít vstříc dalším dobrodružstvím.
Foto: Zdeněk
