Pokračování vyprávění zážitků z cest po Pyrenejském poloostrově. Tak trochu cestopis, tak trochu vyprávění, tak trochu zdlouhavé a tak trochu zábavné i to je je Tenkrát na západě - Roadtrip 2014.
Hvězdné nebe...
Pouť v Madridu jsme ukončili a vyrazili jsme směrem k Toledu hledat to správné místo ke spánku. Klasicky jsme zajeli na pár míst, až v počínající zoufalosti se našlo něco vhodného. Hned u řeky, schováni za keřem uprostřed suché krajiny s pár uschlými travinami. Rozbalit stan, uvařit jídlo, přichystat vše ke spánku, bacha jede auto - ufff nejede sem a už byl čas ke spánku. Jenže pak jsme si lehli na zem a jen jsme zírali na nebe plné hvězd. Nic tak uklidňujícího jsem nikdy nezažil. V krvi plno dobrodružství, které člověku občas nedají ani spát a nad hlavou tak uklidňující a zároveň fascinující nebe plné malinkatých svítících hvězdiček. Tady spadla, támhle spadla... Člověk by se vydržel na tu krásu dívat až do rána a my tam jen leželi a každý ve svých myšlenkách zíral beze slova na nebe nad námi. Dobrou noc!
Není zbytí, pokračujeme....
Madrid byl za námi a my jsme si náležitě užívali ubíhající krajinu. Nesměli jsme nic minout a to ani Toledo ani Salamanca. A tak jsme spojili dvě celkem vzdálená města a jeli. Toledo nás doběhlo pěkným průplachem a došlo i na kroupy. Po ulicích toho nádherného místa se valily centimetry vody. Další bod programu... Salamanca.
"Hele po cestě je Ávila. Nechcete se tam stavit?" A my že jo. Opět další skvostné místo kde by člověk strávil celý den fascinován architekturou a historií místa. Ale jedeme dál. Salamanca před námi. Studentské město plné života. No Zas tak horké to nebylo, ale tenhle program plný až po okraj jsme ukončili a šli si odpočinout. A co bylo dál? O tom zase příště...
