Pokračování dejme tomu cestopisu z naší cesty po krásách Pyrenejského poloostrova...
Hlad je sviňa...
Po vydatné snídani, která měla opět svůj osobitý jihoevropský styl jsme se sbalili, poděkovali a vyrazili vstříct Madridu. S tímhle nádherným městem jsme se seznámili tak trochu již včera, ale to nestačilo. Dnes bylo na programu projít pamětihodnosti města. Jenže než jsme zaparkovali, projeli město a opět se všichni spolu znovushledali uběhlo pár hodin. "No nic máme co dělat, tak jdeme." Zrovna jsme narazili na cosi jako přehlídku stráží a vojsk. Moc hezké. Pokračujeme. Madrid na mne působil jako velmi sympatické město se svými mouchami, které se dají přežít. Chýlil se čas oběda a Zdenda s Volfíkem neodolali místním specialitám a dali si něco jako kapsu s masem a vypadalo to fakt dobře. To ale my s Boubou ne, to si nedáme počkáme na něco velkýho. Tak se šlo dál a ozval se hlad. "Kluci tady máte mekáč!"povídá Zdenda. Ale to jsme rezolutním NE zamítli, že to není hodno dnešního dne. Když už se hlad stupňoval docela jsme chtěli už někam zapadnout a dát si něco dobrého k snědku. Jenže buď to bylo "To já nejim" nebo "já nemám hlad" nebo "to je moc drahý" atd. Tak se pokračovalo v prohlídce a to už přicházela krizovka. Mezitím jsme se potkali s Boubovou parťačkou pro nadcházející Erasmus a hlavně jeho stávající spolužačkou Míšou. Ta bydlela v Madridu pár týdnů spíš dnů a dělala Au-pair. Odpolední Sangria přišla taky na řadu a pak jsme se rozhodli zneužít šance vidět díla velkých mistrů v místním muzeu zcela zdarma díky ISICu. No umění moc nerozumim, ale jsem rád, že jsem to viděl. To už jsme s Boubou byli obětí svých žaludků, kteří se zoufale snažili donutit nás něco sníst. "No dobře..." Ozvalo se zkroušeně "První na co narazíme, tam si něco dáme." Jak jinak bylo to KFC hned za rohem....
A tak dnešní rada zní: Máš-li někdy hlady, .... nažer se!
