Tenkrát na západě - Roadtrip 2014 - část 1

Nikdy jsem nepsal nic jako cestopis a asi jsem ani žádný pořádný nečetl (nebavilo mě to), ale zkusit to musím. S partou čtyř kluků jsme vyrazli za krásami Pyrenejského poloostrova, tedy za ohnivým Španělskem a živým Portugalskem. Pokusím se Vám popsat naše zážitky a dobrodružství, které jsme po cestě zažili.

Tak a vyrážíme...

"Kartáček, mýdlo, trencle mám, kalhoty, trička, plavky a ručník... sakra já debil nemám ručník." Asi takhle vypadalo moje odjezdové ráno. Plán nám běžel, jak bylo určeno a vše se zdálo OK. " A do háje, já jsem si zapomněl doma batoh." povídá Volfík. No nic, takže jsme projeli Prahou vyzvedli jsme Volfíkův batoh i s cennými dokumenty a nabrali jsme kurs Německo, Nürnberg. Cesta nám ubíhala, jako voda a až na malé hádky s navigací jsme si to v klidu štrádovali směrem na Bordeaux. Den byl pryč a začínalo se smrákat. "No nic jdeme hledat." pronesl Zdenda a začalo hledání vhodného místa na bydlení. "No vypadá to fajn, ale já bych ještě jel." Pronesl Bouba svůj skromný názor na nově nalezené potenciální bydliště. Konečně jsme našli místo, už byla tma a bylo potřeba se někde uchytit. Naše skládací domečky se rázem krčili za skromným křovím u polní cesty. "Tak dobrou noc, pepřák nechám tady" prohodil můj spolubydlící a zároveň majitel domu Zdeněk. Pomyslel jsem si na co sakra pepřák? Vždyť tady nikdo není a záhy mi to bylo i vysvětleno, kdo, kdy a jak může přijít a v tu ránu se můj mozek pustil do vytváření hororových scénářů, co se bude v noci všechno dít.

Slunce vyrazilo na svůj denní špacír a já se probudil. No řeknu Vám, že moc jsem toho teda nenaspal. V noci foukalo a i nějaká ta voda z nebe spadla. Pomyslel jsem si, no potěž pánbůh, tohle jestli bude celých 20 dní, tak to nepřežiju ani omylem. Zbývalo jen oblíct se, uvařit čaj, nasnídat se, umýt se a vyrazit směr Bordeaux...

Víno, ženy,... no dobře tak ještě ne!

Dorazili jsme do Francouzského města vín, Bordeaux. Najít parking a hupky dupky do víru velkoměsta. Pamatuju se, že bylo velmi zvláštní počasí. Svítilo sluníčko, bylo celkem i teplo, ale po obloze se šinuly černé, tmavé mraky, které s sebou nesly  malé přeháňky. Takže teda Bordeaux. Z mého pohledu dost zvláštní město se svým kouzlem pro francouzský styl, který se mi ani tak moc nezamlouvá. "Mám hlad" ozvalo se z řad českých turistů. "Hele, kebab!" a tak jsme zapluli na první kebab. Já si nedal, neměl jsem ani chuť, ani hlad. Pokračujeme v prohlídce. "Dívej Mekáč, tady maj wifinu, tak zjistíme, proč nám nejde ten internet" Povídá Zdeněk. Inu přihlásit se na wifi v naprosto přeplněném mekáči to byl zážitek. I přes to se tam někteří dobojovali, ale rychlost připojení se blížila šněčímu tempu. "Tak nic jdeme..." Došli jsme na nábřeží, kde probíhala naprosto fantastická akce ochutnávky místních vín. Jenže člověk musel koupit lístky na které se víno rozdávalo a to se nějak neslučovalo ani s chutí na víno, ani s formátem výjezdu, tedy LOW COST. Opouštíme Bordeaux a pokračujeme přes největší evropskou dunu na Bilbao. Nikdo však nečekal, že bychom do Bilbaa dorazili ještě téhož dne a tak jsme opět zapli speciální vyhledávací mód. Našli! Malá pláň kousek za lesem. Uleháme ke spánku a necháváme si zdát o dalších dobrodružstvích, které Vám budu vyprávět zase příště....